Co je žárlivost? Žárlivost je, když sice nevidím, že můj partner věnuje příliš mnoho pozornosti nějakému jinému klukovi, ale přesto se ho vyptávám, jestli náhodou kromě mne nemá ještě někoho jiného, protože se mi zdá, že se dneska tváří trochu jinak, než když jsme se viděli posledně a je jaksi trochu chladnější.
Co je žárlivost? Žárlivost je, když sice nevidím, že můj partner věnuje příliš mnoho pozornosti nějakému jinému klukovi, ale přesto se ho vyptávám, jestli náhodou kromě mne nemá ještě někoho jiného, protože se mi zdá, že se dneska tváří trochu jinak, než když jsme se viděli posledně a je jaksi trochu chladnější. Žárlivost je, když se nedokážu vyrovnat s milostnou nejistotou. Milostná nejistota je nezlikvidovatelná a zlikvidovat ji nejde za žádných okolností, protože je vždy a všude. Pamatujte si pravidlo, že žádný důkaz věrnosti neexistuje.
Lze dokázat nevěru, když třeba potkám svého přítele v darkroomu, kde zrovna nějak obcuje s neznámým člověkem, ale když náhodou uvidím svého milého, že si přepisuje mé milostné SMS do deníčku, můžu přece říct, že to udělal, aby zamaskoval, že má někoho dalšího a že při tom nemyslel na něj, ale na toho kluka z klubu.
Žárlením často ztrácíme všechno, co na nás partner obdivoval a vůbec nic nezískáváme. Pokud partner bude znepříjemňovat společně trávené chvíle žárlivými scénami, narůstá v druhém averze, znechucení a později se stane to, že se začne štítit dotknout partnera.
Žárlivost není důkaz lásky, jak může chorobný žárlivec často argumentovat, je to nekázeň, hloupost a především slabost, při níž člověk ztrácí osobní hrdost.
Žárlivec se pozná podle toho, že neustále vyhrožuje vlastní lítostí. Používá věty: " Jestli mne opustíš, nedokážu dál bez tebe žít." A tomu podobné. Je zásadní, aby se člověk naučil přístupu: "Mám Tě rád, bude mě bolet, když mne opustíš, ale přežiju to."
To, že se v mysli objeví myšlenka žárlivosti: "Co když můj přítel šel do Gejzeeru a podlehl tam pokušení." nebo: "Co když ten nový kamarád je jeho nový milenec a při včerejší návštěvě se spolu vyspali." Mne za určitých okolností napadnout musí, ale v té samé chvíli mě musí zmobilizovat veškerá duševní síla, abych ten nápad nedokázal vyslovit. Třeba i za cenu vyříznutí jazyka!
A teď žárlivost naruby...
Někteří lidé jsou velmi nedisciplinovaní a nepřijde jim, že jsou milování, dokud se na ně nežárlí. Někteří přímo provokují v žárlivosti: "Včera jsem byl zase s Tomem v Kleci na drinku." odpověď "Cože s tím promiskuitou?" "No, co proti němu máš? Jsme jenom kamarádi. Není to žádnej promiskuita jako ty." Toto je klasická provokace, na kterou nesmíme nikdy skočit, zvlášť pokud jde o provokaci takřka zločinnou: "Včera jsem byl ve Stelle a tak jsem se tam dal do řeči s takovým pěkným klukem, ten mne venku chytnul za ruku a začali jsme se líbat a osahávat..."
Toto je případ provokace žárlivosti partnera, který potřebuje být ustavičně ubezpečován o lásce druhého k sobě. Žárlivost pro něj může být nejdůležitějším, ne-li jediným ubezpečením partnera. Ten kdo si vyžaduje pozornost takovýmto nevybíravým způsobem, nezaslouží náklonnost druhého a je dobré vyklidit pole, nebo odpovědět: "No ještě, že mi to říkáš, já byl v sobotu v Angelu a ani nevim jak, jsem se začal líbat tam v těch pohovkách s jedním klukem z Modřan a já si dělal hlavu, jestli Ti to říct, nebo ne."
Sice nastane brajgl, ale snesitelnější než kdyby se dva měsíce trápil a dělal ze sebe kašpárka a dokola vyčítal: "Jak jsi se jenom mohl líbat se s cizím klukem..."
Je nutné být natolik silný, abych byl schopen vrátit smeč žárlivecké provokace, abych se vzdal partnera, který příliš provokuje a také abych poznal, kdy svou žárlivostí spadnu do hlubokého bahna a tak se budu i svému milému jevit.
Existuje ještě jeden případ žárlivecké provokace: Když se vás nepovede rozžárlit obvyklým způsobem, zvolí fatální formu provokace a řekne: " Víš, jak jsi jel v sobotu na tu otcovu oslavu narozenin, tak jsem se nechtěl sám nudit a šel do Angelu a já ti ani nevím, co se to se mnou stalo, ale tancoval jsem s pěkným klukem a pak s ním najednou skončil v posteli." Ten kdo řekne něco takového je slaboch a nevyzrálý jedinec nehodný vaší lásky. Nebyla to upřímnost, ale sadistická provokace, kdy slaboch potřebuje vidět, jak se svíjíte v bolestech milostné křeče.
Cudný jedinec by to neudělal, normální by to zatajil. Nyní zde byla započata otázka nevěry, proto můžete volně navázat s další kapitolou.