Ahoj, jsem normální holka, je mi 18 let a myslím si, že nejsem asi úplně normální.Už od třetí třídy se kamarádím s mou kamarádkou. Ale horší to začalo být v pubertě, když si začala nacházet kluky. Hrozně moc na ni žárlím a nejraději bych ji chtěla jen a jen pro sebe etc.
Ahoj, jsem normální holka, je mi 18 let a myslím si, že nejsem asi úplně normální.Už od třetí třídy se kamarádím s mou kamarádkou. Ale horší to začalo být v pubertě, když si začala nacházet kluky. Hrozně moc na ni žárlím a nejraději bych ji chtěla jen a jen pro sebe. Mamka lesbičky neuznává, takže to doma ani nemůžu říct. Pak jsem si našla kluka, protože už to začalo být divné i mamce, že s nikým nechodím. Je pravda, že už s ním jsem 2 roky, ale když vidím Káťu, tak bych ji snesla modré z nebe. Sex mě s přítelem neuspokojuje, kromě orálního sexu. To po něm vyžaduji. Poraďte mi, co mám dělat. Předem moc děkuji.
Gabča
Milá Gabčo,
maskovat svou přirozenou sexuální orientaci v heterosexuálním vztahu s chlapcem je možná dobré řešení, jak nevyvolávat v okolí podezření, proč s nikým nechodíš, ale jak sama píšeš, není to to pravé. Z dlouhodobého hlediska je takový vztah neperspektivní, stejně jako cit k heterosexuální kamarádce Káče. Žít s mužem, ke kterému nic necítíš není fér jen vůči němu, ale i ty sama si zasloužíš někoho, koho budeš moci milovat tak, jako tvůj protějšek tebe. Přestože maminka nyní nemá pozitivní vztah k homosexuální menšině, může to být proto, že se jí nikdy nedostalo kvalitní sexuální osvěty a protože nikoho takového nezná. Neměla důvod se nad tím zamyslet a své zkreslené představy přehodnotit. O tom, jak to říci doma píšeme na stránkách doma.004.cz. Pokud by se to nepovedlo, je tu materiál pro rodiče na stránkách rodice.004.cz.
Dobrý den,
potřeboval bych poradit, poradit, jak mám postupovat, abych co nejméně ublížil svým rodičům. Je mi 26 let, brzy mi bude 27 a mám problém v tom, že to nevědí moji rodiče. Situace je taková, že jsem se ve svých 23 letech odstěhoval od rodičů z vesnice do města, abych se osamostatnil a zároveň mohl žít svůj život tak, jak chci já. Na vesnici by to nebylo moc vhodné. Postupem času jsem svou orientaci sdělil svým dobrým přátelům i na té vesnici, vše naprosto v pohodě, jsem strašně rád, že jsem jim to řekl. Jejich reakce mě velmi potěšila a myslím, že se tím naše přátelství spíše utvrdilo. Ale nyní se dostávám do situace, kdy okolí, nebo spíš moji nejbližší vědí, ale rodiče ne. Nechtěl bych dopustit, aby se to rodiče dozvěděli dřív od nějaké drbny a co jich na vesnici je, ale zároveň se bojím jim to říct. Nebojím se toho, že by to nevzali, nebo že by se s tím časem nesmířili, ale jde mi o to, abych jim neublížil a nezklamal je. Máma občas prohodí nějaká ta slova o vnoučatech atd. Jeden čas jsem si myslel, že musí něco tušit, to když mě často navštěvoval můj "kamarád", ale poslední dobou se kolem mě pohybují kamarádky, který to vědí a máma si asi myslí, že je to moje holka.
Ještě jen poznámka, rodiče mám rád a oni mě taky, ale nikdy jsem se jim s ničím nesvěřoval a o to je to pro mě horší. A ještě k tomu ten život na vesnici. Co si asi lidi řeknou a tak. A tak jak to mám provést, abych co nejméně ublížil?
David
Milý Davide,
každé takové sdělení rodiče trochu zabolí. Míru, s jakou budou toto snášet lze jen těžko dopředu odhadnout. Sdělit bys jim to měl upřímně, bez nějakých oklik ve vhodně zvolenou dobu. Mnoho rad najdeš na doma.004.cz.
Držím pěsti
Ahoj, je mi šestnáct let, studuji druhý rok na gymnáziu, coming out v rodině mám za sebou, na škole ještě ne. Proč píšu - dělám si starost o spolužáka, pozoruju ho už delší dobu a vím, že je na kluky, hrozně to skrejvá a kamarádí se s lidma, co si z dělaj z homosexuálů srandu, aby se tak skryl. Chtěl bych mu pomoct, protože vidím, jak se trápí, ale nevím, jak si s ním promluvit, určitě by to odmítnul, poradíte mi?
Tom
Ahoj Tome,
někteří mladí kluci se skrývají za homofobními narážkami, aby popřeli to, s čím sami neúspěšně bojují. Myslím, že pomoci mu můžeš, ale je to velmi citlivé téma a navíc pomoc bys nikomu neměl vnucovat, měl by o ní stát a vážit si jí.
Ještě než jsem začal pracovat na help lince jsem na tom byl stejně jako ty. Měl jsem kamaráda, který měl problém, já to poznal a chtěl mu pomoci.
Pozval jsem ho na oběd s tím, že s ním chci o něčem mluvit. Poněvadž jsem schůzku inicioval já, tak jsem začal mluvit nejprve já povídal jsem o sobě. On poslouchal, celý se třásl, klopil oči. Řekl jsem mu na začátku, že bych se potřeboval někomu svěřit. Nakonec jsem k tomu ještě dodal, že to říkám někomu, o kom si myslím, že by mi k tomu určitě dokázal říci své, i když je to teď asi těžké. No a nakonec to přiznal.
Přestože jsme nebyli dále žádní velcí přátelé, pomohl jsem mu překonat bludný kruh a posunout jej zcela jinam.
Nabídni mu sebe jako příklad, ukaž mu, že být gay není nic špatného, hříchem ani ničím, s čím se dá bojovat. Může naslouchat, pokud bude chtít, může ti říci i o sobě, ale netlač na něj. Nabídni mu pomoc, ale jen nezištně nabízej. Neočekávej vděčnost ani lásku, abys nebyl zklamaný.
Petr
Poradna 004