Text se mi moc líbí. Co si myslím já? Podle mých zkušeností si většina párů po určité době najde někoho třetího. Já s partnerem jsme obvykle hledali pouze sex. zpestření , ale několikrát z toho bylo i moc hezké přátelství. Vždy jsme předem stanovili pravidla, že ten třetí není našim rovnoprávným partnerem. Pokud s nimi ten třetí souhlasil, docela dobře to fungovalo, ale nikdy ne moc dlouho. Po čase obvykle ten třetí odešel (protože našel nového partnera nebo mu začala vadit asymetrie ve vztahu) .Ale to je asi život a to přátelství ve třech bylo vždy moc pěkné a nikdy jsme toho nelitovali. Naopak myslím, že pokud si oba partneři přejí někoho třetího, není důvod si ho nedopřát. Podle mně to vztah stabilizuje, ale musí být předem stanovéné mantinely . Teď jsme v dobrém přátelství 2+2 ,možná to bude stabilnější forma, to ukáže čas.
Ještě jedna poznámka: Tento text pochopí lidé, kterí žili v delší partnerství, většina těch, kteří hledají partnera jsou přísně proti trojce. Je to jejich názor, ale i ten se obvykle po nějakém delším vztahu zcela změní...

Jaká zajímavá diskuze se nám tu rozběhla? :-))
Moc hezky jsi to, Bodyio, sepsal. Obdivuji vás, že necháte nahlédnout do vašeho soukromí. Je to ku prospěchu nás ostatních. Díky.
Verze 2+1 je jistě snazší, ale nechtěl bych být tím +1, tím o úroveň níž. Proti tomu verze 2+2 je symetrická a tedy rovnocenná. Ovšem čím více osob, tím větší pravděpodobnost nežádoucího prvku a tím menší šance na úspěch. Ale když může někdo vyhrát hlavní výhru ve Sportce, proč bysme my nemohli v tomto uspět, že?
(Jsem optimista a prosím pesimisty, aby na můj příspěvek raděj nereagovali.)

Děkuju moc za tuhle debatu a článek. Právě prožíváme s partnerem podobný vztah a já už nevím jak dál. Žijeme s Petrem již osmým rokem, máme svůj byt, své přátele, období sebepoznávání a hádek již máme za sebou, máme se rádi, jeden bez druhého nemůžeme být. Pro oživení a jakési zpestření našeho vztahu jsme se rozhodli jít do vztahu 2+1. Já jsem se domníval, že se nemůže nic stát, vznikne jakési kamaradství a vše půjde dle našich představ. Náš společný přítel byl velice sympatický a čím déle jsme ho poznávali z jeho vyprávění, tím více jsme cítili, že mu chybí cit a láska. Můj partner, který má velké srdce a je citově velice založen, projevoval svou náklonnost a pocity s takovou otevřeností, že je k sobě začalo přitahovat něco více - zamilovali se do sebe. Tak jsem usoudil z toho, že si velice často mailovali nebo volali a při dalších setkáních měli oči jen pro sebe. Připadal jsem si strašně odsunutý, nežádoucí a velice mě to deprimovalo a mrzelo. Stal jsem se jakousi překážkou jejich vztahu. Když jsme byli všichni spolu, bavili jsme se o běžných věcech, sem tam nějaké pohlazení a pohled ze slušnosti. Když však byli sami, začali se oba bavit o svých vzájemných citech a něžnostech. Jsem z toho hrozně nešťastný, nechci aby se náš vztah rozpadl, partnerovi hrozně moc věřím, ale v hlavě se mi pořád honí strašné myšlenky. Partner mi říká, že na našem vztahu se nic nemění, že mě má rád. Já přitom vím, že je taky nešťastný protože neví co má dělat, zda pokračovat ve stávajícím, stabilním vztahu s již vybudovaným pevným zázemím nebo jít s novým přítelem a začít s ním nový život. Po výměně několi e-mailů mezi námi všemi mě dnes čeká jakési rozhodnutí, možná "hodina pravdy", kdy se můj partner s naším přítelem rozhodnou zda přeruší kontakty nebo to dopadne všechno úplně jinak. Tak mi tedy držte palce, ať to všechno dobře dopadne. Jedno však vím určitě, všechny nás to poznamenalo a nějakou dobu potrvá, než se z toho vzpamatujeme.

Reakce na Thomas 25.03. 2003 - 13:18
Začali jsme taky vztah 2+1, krásné, ale už od začátku bylo vidět, že rovnováha tam není... resp. ne přirozená, ale mírně vynucená. "+1" se zamiloval do mého partnera, já byl chápán jako nechtěné příslušenství. Samozřejmě jsem vyjádřil svůj nesouhlas, proběhla velmi vzrušená korespondence a dialogy, kdy nebylo daleko k pláči. Ovšem celé to pokračovalo, stanovili jsme si mantinely, pokoušeli jsme se povýšit kamarádství, které tam bezpochyby bylo ve vešch směrech, nad lásku a cit. Ovšem stanovení a skutečnost se může lišit... Překvapivě to celé trvalo mnoho měsíců, užili jsme si toho spoustu a nemyslím jenom výborný sex ve třech. Nakonec to skončilo samo od sebe - odchodem našeho milence.
Jedno ale musím potvrdit, taky nás to poznamenalo. Hodně. Je to škola života, jakkoliv krutá i krásná umí být zároveň.

Dlouho a dlouho, vlastně od jeho vzniku, jsem chtěl k tomuto článku něco napsat. Ono se mně to vlastně nějak tak i dotýká. Vlastně jsem, ale nikdy nevěděl co přesně napsat. I když je tomu téměř 2 roky. Nemohu přesně popsat ty rozpory v sobě. Možná, že ten kdo to nezažil z pohledu “+1“ to nikdy nemůže pochopit.
Musím říct, že já jsem se nějak tak zamiloval i do obou lidiček. Pomalinku jsem si ty dvě osoby spojoval do jedné…. Kecy, kecy, kecy…. To vše v podstatě není důležité.
Chci říct toto… Jeli pár a v zájmu „zpestření“ do toho přiberou někoho 3 a dokonce ho nechaj se „zamilovat“…. Je to svinstvo… je to sobecké… je to nespravedlivé!!

To co je v tomto článku napsáno je možná po věcné stránce pravdivé, ale po té duševní je to jedna velká lež. Je lež tvrdit, že se nejedná jen o nějaké to „zpestření“, poněvadž tomu tak je. Nebo může někdo ukázat na nějaké to 2+1, které fakt funguje po delší dobu?! Nemůže!

matador29: Jinak řečeno jste si našli společného milence.

Já a můj přítel se kterým žiju v jedné domácnosti přes 4 a půl roku jsme již zažili pár kluků,kteří u nás trávili své chvíle svobody i přes to vše to zatím dopadlo jak to dopadlo-on si někoho našel a nebo jen tak se již neozval.Snad je to tak lepší-zamilovanost a rozchod by kvůli těm pár sex.aktivitám nestál za to.I když člověk nikdy neví co bude a co nebude.V životě jsou i jiné chvilky kdy je člověku fakt hrozně -ale byla by to nejspíš nuda,kdyby se občas nevyskytl nějakej ten problém.......

Ked som cital tieto prispevky od zaciatku,nadobudol som presvedcenie, ze trojka je uplne bezna vec. Ja som so svojim partnerom uz tri roky a nedavno, ked som ho pristihol pri pokuse ma podviezt mi povedal, ze ma sice velmi lubi ale ze hladal nejake vzruso. Chcel mat "tvrdy sex" a myslel si, ze so mnou to nepojde...Tak sme si mailovali o svojich predstavach uplne otvorene a vecer ich aj realizovali .Bolo to super. Na druhy den zase. Ja sa vsak s predstavou trojky neveim stotoznit. Poznam vela pripadov, kedy trojka bola zacaitkom konca niekedy pekneho vztahu a to naozaj nestoji za ten chvilkovy pocit vzrusenia. Vacsinou si to clovek uvedomi az ked partnera strati a ten "treti" je zrazu uplne iny ako ked sme boli 2*1. Chcem len povedat, ze hoci ma mozno laka ta predstava, nechcem prist o partnera ale nie som ochotny mu zase ustupit a ist s niekym tretim. Nechcem aby aj nas vztah sa zacal rozpadat a ked sa to mozno aj stane, kedze o trojku nemam zaujem a zit stale v podozreni, ze si niekoho hlada ma odpudzuje. Takze ja som osobne proti trojke vo vztahu. Ak su vsetci slobodni tak ok...vtedy je to vzruso a nikto nic nestrati