Milý Alco, doufám, že se neurazíš, když napíšu k těmto tvým stránkám svůj "osobní" názor. Z tvých řádků jsem pochopil, že o životě hodně přemýšlíš, ale ještě o něm mnoho nevíš. Vzhledem k tvému věku je to pochopitelné, takže to neber jako kritiku, ale jako námět k dalšímu zamyšlení. Napsal jsi mnoho rad, které jsou pro partnerský vztah důležité. Jsou důležité pro to, aby se člověk vyvaroval ve vztahu zbytečné prchlivosti, hysterii, předčasných soudů a odsudků. Ale tvé rady, jak a podle jakých kritérií si vybírat partnera, jsou maličko směšné. Počítač se dá naprogramovat. Život a láska nikoliv.
Nesouhlasím tak úplně s tvým srovnáním s manželstvím. Ano, děti jsou pro manžele důležitým pojítkem, který udržuje, utužuje a posouvá dál jejich vztah. Ale to neznamená, že není heterosexuální manželství a homosexuální partnerství srovnatelné. Je. Mluvím z vlastní zkušennosti. Zažil jsem obojí. A není pravda, že se kluk pro svůj partnerský vztah nemůže inspirovat vztahem svých rodičů. Já jsem inspirován byl a jsem za to rodičům vděčný.
Myslím, že by bylo dobré, aby tyto stránky vyvolaly diskusi. Bylo by to užitečné. Zatím přeju hezký den a úspěšný rok.
Vláďa Hrubý.

ahoj Alco. Stránka je bezvadná a dík za ni. Chci přispět i svými myšlenkami. Je jasné, že co člověk, to jiný názor. Nesouhlasím s tím,co píšeš, že nejméně problémů se objeví, pokud si člověk najde partnera stejné sociální skupiny a věku. Žiju ve vztahu s rozdílem vzdělání a 15 letým rozdílem věku. Trochu jsme se báli do vztahu jít, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Tak jsme to zkusili. Zpočátku jsem myslel, že to byla chyba, protože jsme měli na spoustu věcí jiný názor .S mým vrozeným konservatismem a snahou vše racionálně vysvětlit jsem se dlouho nemohl srovnat s úplně jiným pohledem na život a na svět, který má můj partner. Napřed jsem se ho snažil předělávat, což samozřejmě nebylo k ničemu. Pak jsem se zamyslel a zjistil jsem, že jeho úplně jiné názory mě v mnohém obohacují a otevírají mi oči na věci, které jsem dřív nikdy neviděl. Děkuji mu za to. PROTO ZÁVĚR: nebojte se jít do vztahů zcela odlišných lidí.

Ahoj Vláďo,

rád bych reagoval na tvůj příspěvek k partnerství na 004ce, který jsi adresoval na mne. Témata homosexualita, partnerství, krize, kamarádství a přátelství gayů jsem nepsal jen jako soubor vlastních myšlenek o tom, co si myslím o vztahu a jak by se mi to asi líbilo. I když je tam i část mých vlastních zkušeností a názorů. Převážná část ale vznikla po studiu mnoha knih, které si každý měsíc nosím z národní lékařské knihovny. Seznam použité literatury, kterou jsem použil pro adaptaci na vztah gayů jsem uvedl v profilu redaktora http://alca.004[tečka]cz a výsledek konzultuji s psychology a sexuology. V současné době je v přípravě první odborná úprava témata partnerská krize, kterou připravuji s jedním gay psychologem.
Co se týče inspirace v heterosexuálním vztahu a klasické rodině ze zkušenosti sexuologů /viz. Fifková, Pondělíčková/ vyplývá, že spousta mladých gayů a lesbiček ztrácí půdu pod nohama, když cítí, že je něco jinak s jejich orientací přímo v souvislosti, že si nedovedou představit především to, jak uspořádat své životní hodnoty a vztah, když nebudou děti a partner bude taky kluk-holka. Psychoterapeutickým přístupem hledají pevné body, o které se můžou na svém životním startu opřít a ty jsou při tomto hledání velmi odlišné, než když je hledá heterosexuál. Přístup je jiný a nedílnou součástí je i debata o dětech, které nebudou a co bude, nebudou-li právě děti, co hezkého mají hledat jako spojení s partnerem a co je důležité. Bývá to to, co neznají a nebo nebylo doma, tak důležité, jako bude nyní. To jsem taky popsal. Rozhodně jsem nechtěl, aby to bylo chápáno tak fatálně, že to, co se člověk doma u rodičů naučí, má zahodit za hlavu a .... Ale to jsi snad ani takhle nemyslel.:-)
Celý projekt je myslím naprosto jedinečný a 100% vím, že neexistuje nic podobného a srovnatelného o tom jak žít v gay páru. Jelikož se jedná o první verzi, věřím a přeji si, že padne ještě spousta důležitých vět a názorů, které povedou k doplnění zbývajících životních alternativ a významných prvků homosexuálního partnerství, které jsem opomněl.

S pozdravem Petr - Alca

V prve rade se omlouvam za absenci diakritiky - znak "euro" vsak kupodivu napisu :-))

Kazdy z nas ma jina kriteria vyberu partnera a ja jsem zjistil, ze hodne uprednostnuju smysl pro humor. Nemyslim pivni kecy ci zabavu Mr. Novotneho, ale schopnost tvorit vlastni. Humor je vec, ktera uvolnuje a sladuje frekvenci.

Kdyz totiz zjistite, ze jste schopni se v rozhovoru doplnovat; neco reknete, partner na to nejak zareaguje, je to skvele. Pak jsou totiz lidi, kteri radi poslouchaji, sami vyplodi jen odpoved a dal uz nic nerozvedou. Kdyz navic chybeji i konicky...
Nejdriv je to mile, delaji dojem, ze vas poslouchaji, vy si myslite, kdovi jak s vami nesouhlasi a hle? Po urcite dobe zjistite, ze kdyz nebudete mluvit vy, tak bude ticho.
Musim rict, ze vymyslet zajimava temata dialogu cele odpoledne cloveka do vecera s noblesou ubije.

Reakce na joyeux • 19.01. 2002 - 01:25
ono je to naozaj krasne, ked sa clovek zamiluje a je "v tom" az po tie prislovecne usi. ale bohuzial, musim suhlasit joyeuxom: dvaja ludia musia mat nieco spolocne, nech uz to je aspon tema rozhovoru. ono je mozno ubijajuce, vymyslat cele popoludnie temu na rozhovor, ale este ovela tazsie je viest trojhodinovy monolog. neskusajte to, alebo aspon nie prilis casto - zabija to vztah. clovek sa totiz v takej situacii nutne musi zacat citit ako... ako keby hadzal hrach na stenu. a hrach sa predsa da pouzit aj inak... ono to totiz po istej dobe nielenze zacne byt trapne, ale zacne vas to aj trapit. a clovek sa vo vztahu trapit nema.

na zaklade toho vyvodzujem jeden empiricky potvrdeny zaver: ludia, ak si po par tyzdnoch ci mesiacoch vsimnete, ze vediete monolog, utekajte kade lahsie. niekam, kde nebudete sami vo dvojici.

mato

Ahooojda,
Tak nepřečetl jsem celou diskuzi ale přečetl jsem si příspěvek od Eliota. A fakt je ten že souhlasím s inspirací u rodičů. Moji rodiče mně pár velkých iluzí zkazili, ale taky mně hodně dali. Nepočítam všechno co se mnou absolvovali než jsem tak trochu dospěl. Spíš počítám poslední dobu a jestli mně něco u nich fascinuje tak je to právě jejich vztah.
Nevím jak bych to specifkoval, ale spíš je to taková vnitřní soudržnost. Je fakt, že mají a měli problémy s mou orientaci. Ale na druhou stranu jsem přivezl na návštěvu svýho kluka po dvou letech chození a já dneska přemýšlím jestli jsou tak vyrovnaní nebo ho chtěli vidět a neříkat si o to.
Po dvou letech, kdy na mně zkoušely asi všechno měla mamča tendenci otevírat Tomášovi pivo a taťka se sním chtěl dívat na fotbal. Při pozdějším rozhovoru, jsem byl příjemně překvapenej, čekali chlapce s tetováním a pokud možno s kabelkou.
Měl jsem dojem, že jsem přijel do úplně jiný rodiny. Jestli se mi tím otevírá nová dimenze vztahu to ještě nemůžu tvrdit, ale jedno vím. Ten kdo tam byl nervozní a čekal kdy po sobě budem házet vajíčka tak to jsem byl jenom já. Byl jsem připravenej se bránit a ono se to nekonalo...o)
Tak tímhle jsem chtěl v podstatě říct, že jsem u rodičů inspirován vztahem byl a jsem. Pokud dosáhnu takové vnitřní stabiliti vztahu, tak nejen jim za to dík.
Jirka /Smajl/

Sevaste,
ani neviem, prečo sem píšem, ale chcem to niekomu povedať. Zoznámil som sa prednedávnom s jedným chalanom, ktorý ešte nikdy nechodil s chalanom. A vlastne všetko je pre neho nové. Preto sa bojím, že môžem na neho pôsobiť nejako preskúsene, alebo uponáhľane. Takmer po týždni som sa ho prvýkrát odvážil objať. Bolo to nádherné, triasol sa na celom tele... Preto sa bojím, že by sommmu mohol ublížiť. Nechcem od neho vlastneešte nič, ale vie mi niekto poradiť, ako postupoval v podobnom prípade? Doteraz som bol vždy žiak, ale teraz vlastnemám byť učiteľ :-))