Dobrý den, dva roky jsem chodil se svojí dívkou a nyní jsem zjistil, ze má asi tři měsíce poměr s dívkou. Bavili jsme se o tom a z ní vylezlo, že před tím než začala chodit se mnou chodila taky s dívkou. Ale pak se zamilovala do mne a chození s holkou považovala za úlet. Tvrdila, že já jsem byl první do koho se skutečně zamilovala, že nikdy přede mnou něco takovýho necítila. No a nyní se zamilovala opět, ale zas do dívky. Myslíte, že je bisexsuální, nebo je možný aby se zamilovala do obou pohlaví? A myslíte, že bych ji mohl ještě získat zpět? Oba jsme náš vstah brali jako "až do smrti" a teď do toho vlítlo tohle. Co myslíte?

Milí přátelé,
před časem jsem poznal člověka, do kterého jsem se na první pohled zamiloval, snažil jsem se s ním seznámit, i když jsem tušil, že je asi heterosexual, což se mi podařilo. Báječně jsme si rozuměli a dovolím si říct, že jsme na 98% naprosto stejní, to ve mě ještě zvýšilo pocity, že je to TEN PRAVÝ. Bohužel jsem se také přesvědčil, že má partnerku. Nicméně i přes to jsem mu dal SMSkami najevo své city. I on po velmi krátké době našeho přátelství přiznal, že ke mně cítí cosi, jako ke svému bratrovi, cosi jako ke krvi své krve:-). Když jsme se sešli podruhé na plánovanou "prokecanou noc", vydrželi jsme kecat asi do 4 do rána a pak na nás přišla únava, takže jsme se uložili k spánku. On prohlásil, že neusne, když mu někdo nepředčítá Hobita nebo ho nedrbe ve vlasech. Na mou otázku, jestli má Hobita odpověděl, že ne.:-) Sami si dokážete představit jak se situace probíhala dál. Bylo nám jasné, že to co k sobě cítíme není jen pouhé přátelství či bratrský vztah. Podobná situace se odehrála i o dva dny později. Oba jsme ale také měli výčitky svědomí, ale (myslím že oběma - tedy alespoň to říkal, když me oslovoval sladkými slovíčky- ale mě určitě) přišlo to co se odehrálo velmi příjemné. Problém je ale v tom, že má svou přítelkyni již 7 let a miluje ji. to znamená, že nedokáže milovat nikoho jiného. Teď jsme se již 4 měsíce neviděli, chováme se k sobě přes telefon a Smsky jako výborní přátelé. Ve mě je neustále velmi silný cit k němu, ale mám pocit, že on se dalších setkání trochu bojí. Nevím, zda mám v této situaci vůbec naději na nějaký ev. vztah, nebo se mám snažit na tuto lásku zapomenout (ne že bych se už nesnažil, ale nejde to tak snadno). S pozdravem a přáním jen krásných chvil

Často se mi stává, že se velmi rychle zamiluju a tomu člověku dávám vše a někdy až moc. Ten člověk pak toho zneužije, přestane ho to bavit a přijde rozchod. Měl bych asi dodat, že jsem gay. I to je možná mým problémem, protože v této společnosti se na vztahy moc nehraje. Je mi 20 let a mám za sebou nejdelší vztah, který trval půl roku. Většinou pak po rozchodu s mým bývalým partnerem si nějaký čas píšem zlé smsky. Asi 2 měsíce po rozchodu mývám velké deprese. Z mých přátel o mé orientaci ví jen málo lidí. Už jsem si zvyknul žít dvojí život. V jednom mluvim o svých zkušenostech a pocitech s homosexuálními přáteli a v druhém si hraju na tvrdého heterosexuála, který "balí holky".Tyto své pocity si moc nepřipouštím, ale cítím, že mi z toho začíná nějak "hrabat". Comming outem jsem už prošel. Sám sobě přiznávám, že jsem orientován na stejné pohlaví, ale nedokážu to připustit mezi heterosexuály. Homosexualitu pociťuji asi od 13ti let, ale sám sobě jsem si to přiznal v 17ti. Ani v rodině to o mě nikdo neví. Po několika emočních výstupech, kdy moje matka našla intimní dopisy s chlapcem jsem se rozhodl jim to neříct a nechat je v přesvědčení, že jsem heterosexuál.

Jak je možné, že i po roce a půl cítím žárlivost a depresi kvůli bývalému partnerovi, po přečtení jeho e-mailu?
Někde jsem četl, že žárlivost je abstinenční příznak na drogu, kterou produkuje mozek při zamilování se.

Je špatné ve vztahu se odevzdat druhému člověku? Není to chyba?

Doufám, že mi nějak odpovíte na mé dotazy a napíšete váš dojem z mého intimního života.
(vím, že to zní divně)

Omlouvám se za velkou přímost tohoto mailu a za jeho konkrétnost k mé osobě.
Petr

Je mi 20 let a mám jeden hodně velký problém. Je těžké to nějak vysvětlit. Většina gayské kulturní společnosti kolem různých klubů, i na internetu se chová podle podobného modelu, poslouchá podobnou hudbu a má podobné názory. Mým problémem je, že nemam rád diskotéky a ani pop kulturu, ale již dlouho mě oslovuje Punk, Hip-Hop a HardCore. Už mi pár kluků řeklo, "co jsem to za gaye". Navíc k tomu všemu mam anarchistiké názory. Subkultura těchto lidí je i tak malá. Jak mám teda najít partnera? Vždyť s někým, jehož hlavní zálibou je disko, popkultura a "kenvelo" móda si nemohu dost dobře rozumět. Dával jsem už i inzerát, ale mam dojem, že se tomu jen každý smál, "co jsem to za buzíka". Podle mě sexuální orientace neurčuje model chování (např.zženštilost), záliby a ani světonázor. Bytí ale určuje i vědomí.
Na koncertech jsem prákrát viděl 2 mladé punkery - gaye a bylo mi z toho akorád smutno. Myslím si, že mnoho mých vztahů krachlo i z tohoto důvodu mé odlišnosti.
Poraďte mi prosím, nevím kudy dál.

Jsem s přítelem 4 roky, bydlíme spolu a už půl roku máme krizi. Jsme spolu od 16 a on nikdy žádnou jinou holku neměl, takže chápu, že ho teď začalo štvát, že si nikdy nic jinýho neužil. Řekla jsem mu, že mi nevadí, když se občas někde "vyblbne". Jsem úžasná a tolerantní nebo prostě jen hrozně blbá? Někdy i říká, že neví, jestli mě opravdu miluje. Jasně, řekne si každá, to bych odešla hned. Jenže já pořád doufám, že je mu 21 a jen se v sobě ještě nevyzná, je to jen krize. Doufám v to, protože se ke mně chová hezky, jsem pro něj pořád přitažlivá, sex máme většinou super, stará se o mě, když se pár dní nevidíme, stýská se mu, když chci odejít, říká, že to nechce a někdy i brečí. V poslední době se hrozně snaží, aby náš vztah byl v pohodě a říká, že naši budoucnost vidí jako společnou. Asi bych sama sobě poradila odejít, ale není to tak lehké. I když se chová jako blbec, prostě ho miluju. Mám být silná a odejít, nebo je to fakt jen puberťák, miluje mě a někdy si to jen neuvědomuje a mám čekat, čekat, čekat a snažit se zachránit, co jde?

Ahoj, je mi 25, po delším období hledání po inzerátech jsem konečně potkala ženu, se kterou máme dá se říci vztah. Ona je o dost starší než já, je jí něco přes 40. Je nám spolu moc dobře, ale má přítelkyně má občas velmi nepříjemné výkyvy nálad, často se uráží kvůli nesmyslům a každý náš konflikt jí velice "rozhodí". Sem tam na mě občas i žárlí. Vůbec si s tím nevím rady, jsem trpělivá a tolerantní, ale někdy mě tyto zbytečné konflikty vysilují. Ona je rozvedená má už dospělé děti (syna, 20 a dceru, 18) a ty nevědí o její sexuální orientaci, stejně tak, jako o tom nevědí její přátelé a lidé z jejího okolí. Napadá mě, jestli to všechno nemá nějakou souvislost, možná že sama o sobě ještě nemá úplně jasno. Nevím, co mám dělat, mám ji velmi ráda, ale donekonečna tohle asi nevydržím. Děkuji za radu.

Dobrý den,
nevím kde začít,máme s přítelkyní takový problém,vlastně spíš ona má problém.Prostě a jednoduše spolu chodíme 4 měsíce a předtím než jsme spolu začali chodit jsme spolu několikrát spali a většinou to bylo pod vlivem alkoholu.Já to bral jako užívání,nechtěl jsem se vázat a ona ke mně začala něco cítit a když se mě zeptala co s tím budeme dělat řekl jsem "nevím" a přitom jsem k ní taktéž hodně cítil,ale nedokázal jsem jí to říct a pak když konečně,tak už bylo pozdě,protože její city ke mně pohasly.Ale já byl do ní zamilovaný (a stále jsem) a trval na svém a nakonec jsme spolu začali chodit.Jenomže problém je v tom,že ona se nedokáže přehoupnout přes to,že už něco bylo před tím než jsme spolu začali chodit a ještě tak škaredě většinou opilí.Ze začátku to bylo v poho,řekli jsme že počkáme se sexem,já čekal,ale dlouho to nevydrželo,ale nebylo to mojí vinou,to ona a já se nebránil.Tak se to tak nějak táhne ty 4 měsíce,pořád něco řešíme,hlavně co se týče sexu.Ten největší problém je že jí začaly vadit moje dotyky kdekoliv na těle a už se bojí dotýkat i mě.Prostě se dostane do totálního stresu,začne brečet chytá záchvaty nebo co.A taky říká že když se jí dotýkám třeba prsou a nebo ji začnu dráždit tam dole rukou tak to necítí a dokonce to necítí asi svojí rukou.A při sexu nemůže dosáhnout orgasmu,je to vždycky na krajíčku ale prostě nevyvrcholí.
Ale to se začalo dít až teď a taky trochu přemýšlíme jestli na takové nechutenství nemůže mít vliv antikoncepce,konkrétně Pramino,kterou začala užívat před asi půl druhým měsícem.Něco takového tam i píší.Já se pro ni snažím dělat první poslední,má docela dost problému s kterýma bych jí chtěl a taky se snažím pomoct,ale prostě se pořád nic nelepší a je to čím dál horší.Aspoň jedna příznivá zpráva je že chce aby se tento problém vyřešil.Ono je toho víc,ale to by bylo na dlouhé psaní.Prosím Vás o radu,moc chci a myslím že i přítelkyně chce aby nám to klapalo,co všechno pro to máme udělat?Mnohokrát děkuji

Ahoj,chtěl sem se zeptat jestli si myslíte že vztah v 17 může hodně dlouho vydržet?je mi 17 a mýmu klukovi je 16,čet sem,že v 17 se vztah nedá pokládat za vážný a že se nikdy nedá spoléhat na to že vydrží dlouho,to samozřejmě chápu,teď už budem spolu za 4 dny rok a strašně moc ho miluju,on mě taky,chtěl bych se spíš zeptat jestli tu je někdo komu vydržel vztah od těch 17 dlouho...,určitě to hlavně záleží na nás,stejně jako zuzana bych to bez něj nevydržel,miluju ho čím dál víc a znamená pro mě uplně všechno!bál sem se že ta počáteční zamilovanost rychle vyprchá,ale musim říct že fakt zatim ne,doufám že teda nepomine nikdy,mějte se ,papa Tom

Reakce na Peta 13.01. 2005 - 00:30
Já si myslim že jestli se tvůj potenciální přítel rozhoduje jestli s tebou bude chodit podle toho jakou hudbu posloucháš tak to asi neni moc normální,samozřejmě že mu to může vadit ale je s tebou kvůli tobě a ne kvůli muzice kterou posloucháš...,možná je to spíš asi kvůli všem tvejm názorům,já mam taky někdy s názorama problém,ale nikdy bych se se svym klukem nerozešel kvůli tomu že má jinej vkus,určitě by z toho byly problémy ale žádnej problém pro mě neni důležitější než on...,já třeba miluju latinskoamerickou muziku ale taky neznam moc lidí kterejm byse ňák zvlášť líbila nebo jí poslouchali,muj kluk má zas rád klasiku a nevěří v boha,já si zas myslim že tam někde ten bůh je,a tak se taky někdy kvůli tomu hádáme ale stejně se tim nic nevyřeší a každej má svuj názor a nic se tim pro nás nezmění.asi sem ti moc neporadil viď,no přeju ať najdeš někoho podobnýho jako si ty.

Prosím Vás o radu:-(
Budu stručná, vím, že odpovídáte na spousty dotazů a nemáte jen mě.
Máme s přítelem problém v oblasti sexu. Mě je 26 let a přítelovi 32 let.
Dlouho jsme byli jen kamarádi až se to zhouplo v něco víc.
Sexuálně jsme spolu začali žít před dvěmi měsíci a pohlavní styk spolu máme průměrně 4x v týdnu. U přítele dochází ke vzrušení, bezproblémové vniknutí, ale nedosahuje se mnou orgasmu. Nejde to :-(
Při masturbaci orgasmu dosáhne. Někdy si říkám, jestli to není mnou
a trápí mě to. Zatím se utěšuji tím, že dva měsíce jsou krátká doba, ale na druhou stranu se trochu bojím, abychom něco nezanedbali.
Nechci, ale zatím na něho tlačit a honit ho po doktorech, abych ho ještě nějak nezablokovala a třeba zbytečně nestresovala.
Prosím Vás poraďte mi.
S pozdravem Katka

Zdravím Vás.Som 18 ročný gay(ešte neodhaleny) a mam taký jeden problém a potreboval by som vážne pomôcť. Totižto, moj problem sa týka toho, že mam panický strach sa s niekym stretnúť. Mal som už raz dohovorené 2 stretnutia, sice to boli stretnutia, do ktorych som bol akokeby dotlačený, ale suhlasil som s nimi. A problem je v tom, že ani na jedno stretnutie som neprišiel, pretože som cítil strašnú úzkosť, nespal som dobre, skoro vôbec som nejedol, a dokonca som bol nutený siahnúť až po ukludňujúcich tabletkách čo som sa tak velmi bál. A akoby to nestačilo, nemôžem prisť na to, čoho sa bojim, z čoho prameni moj strach, aby som ho eliminoval. Prosím Vás poraďte mi, čo mam robiť:((...Už mi niektorý ludia vraveli, že prosto sa nemám ničoho báť, mam sa jednoducho zobrať, hodiť strach za hlavu a ísť na stretnutie, lenže ono to nie je take jednoduché ako sa to povie. Veľmi Vás prosím o pomoc, kohokoľvek:´(...vopred ďakujem

Dobry den,
mam dva roky pritelkyni se kterou jsem po vetsinu casu stastny. trictvrte roku spolu bydlime, chodi pozde z prace, takze se vidame vzdy az vecer.Byla zvykla jezdit na chalupu kazdy vikend, ale mne se tam bohuzel nelibi a necitim se tam dobre. (je tam moc pribuznych a nemeli bysme tam ani spolecny pokoj atd., tech veci je vic, ale to by bylo na dlouho.) Pred ctyrmi roky jsem se z nicehonic nervove zhroutil a dostal jsem na uzivani prasky proti depresim a na nervy. Jsem normalni kluk, nikdy bych to sam u sebe necekal, ale bohuzel, dle doktoru je to vliv z detstvi (otec casto mlatil matku, chodil po dome s pistoli atd, proste idyla detstvi :) ) Nejsem psycho nebo tak, ale proste se mi obcas udela tak nejak zvlastne ze si musim vzit prasek. A bohuzel tak nejak zvlastne se mi udela i u pritelkyne na chalupe. Tak jsme se dohodli, ze tam jezdit nebudu a udelali jsme si pravidlo, ze vikend budeme travit spolu v Praze a dalsi pojede na chatu. Kratky cas to klapalo, ale pak me to zacalo silene mrzet, vzdycky jsem chtel holku, ktera bude travit vetsinu casu se mnou a zacalo se mi o tech samotnych vikendech hrozne stejskat, tak jsem si pral, aby na chalupu jezdila jednou za tri nedele a to byl kamen urazu. Malem jsme se kvuli tomu rozesli, pak jsem uznal chybu, ze ji nesmim do niceho nutit a pak to zase na nejaky cas klapalo. Posledni dobou mam pocit, ze se to opet nejak hrouti. Mam potrebu pritelkyni rikat denne, jak je krasna, jak ji to slusi, a ze ji moc miluju a ji to zacalo ted hrozne vadit. Rekla mi, ze by si toho vazila o hodne vic, kdybych ji to rikal mene, ale ja si nemuzu pomoct. Takze hadky zacaly uz kvuli tomu, protoze mne to prijde normalni, kdyz ji miluju, abych ji to rikal pravidelne a dotykal se ji. Ted jsme se pohadali opet kvuli vikendu. Po jejim vikendu na chalupe by chtela jet s firmou a pak by byla tepve se mnou, tak jsem ji rekl, ze teda at si s firmou jede, ale ten vikend pred tim, ze nepojede na chalupu a to se silene rozcilila, ze ji nebudu urcovat, kdy a kam ma jet a tak. Uplne si pripadam, ze uz me nema rada a nevim jak z toho vseho ven. Nechci ji ztratit, ale porad se hadame jenom kvuli tomu, ze ja ji davam neustale najevo, ze ji miluju ona me tolik ne a pak kvuli jeji chalupe. Na jeji obranu musim rict, ze ja tam jezdit muzu, ze me tam laka po celou dobu, ale me tam proste bohuzel neni dobre a jezdit tam nechci. Delam nekde chybu, kdyz ji tlacim, aby si vybrala me misto chalupy? Ted byla na tyden na dovolene na chalupe a ani jednou za mnou v tydnu neprijela, ze se ji nechce cestovat autobusem a at prijedu ja, (byl jsem taky doma). Z trucu jsem neprijel, myslel jsem , ze prijede, aby mi tim dokazala, ze ji chybim, jak mi neustale psala sms, ale neprijela a v nedeli odmitla za mnou prijet o par hodin driv, ze se ji nechce autobusem a ze radsi pojede s rodici pohodlne autem. Proste mi prijde, ze jsem az ten druhy v jejim zivote. Ze by me snad za tu chalupu i vymenila. Nekdy se mam sto chuti na to vy.., ale pak si uvedomim, ze bez ni nemuzu uz bejt a tak je to porad do kolecka. Furt o tom premejslim a neni mi z toho dobre. Nevim vubec co mam delat. Muzete mi poradit, co delam blbe nebo v cem ta chyba vezi? Uz jsme se bavili o tom,ze pujdeme do poradny, ale ona mi rekla, ze ona zadny problem nema. Ze se hadame porad kvuli tomu samemu a pokavad to nevyresime, tak nam stejne zadny odbornik neporadi. Diky za pripadnou odpoved. Mejte se, Honza