Reakce na Michal 13.08. 2003 - 08:43
také se mi ta odpověď jeví dosti neštastná. Nemám dojem, že je nutné ihned doporučovat psychiatra. Když už vyhledat odbornou pomoc nebo radu, tak bych se spíše obrátil na psychologa nebo nějakou poradnu (nemyslím internetovou).
Žiji v partnerském vztahu 7 let s klukem o osm let mladším. Nemyslím, že vždy ten věkový rozdíl hraje roli - vždyť existuje taky pojem "mentální věk" a ten je podle mne mnohem důležitějším faktorem, než-li věk fyzický.

V podstatě souhlasím s Michalovým názorem.

Já nevím, ale mě odpověď poradny nepříjde až tak špatná. Stejně jako nevidím nic špatného na návštěvě u psychiatra nebo psychologa... v mnoha případech může velmi pomoct a nasměrovat člověka tam, kam by třeba šel až mnohem později. Spíš bych byl ještě tvrdší - pakliže bývalí partneři spolu sedí v kanceláři, nevěstí to nic dobrého, určitě bych uvažoval o změně pracoviště nebo pracovního zařazení, prostě se zkusit odstřihnout a začít, i když určitě těžko a bolestně, žít nový život. Snadno se to mluví, vím dobře. Ale možná by Michal s Vojtou poradili něco rozumnějšího. Tak sem s tím, kluci!

Ahoj Milanovi a všem ostatním. I mně se stalo něco podobného. Je mi 26 a přede dvěmi lety mi dal kopačky po šesti letech můj přítel o 17 let starší. Já ho miloval i s jeho roky od svých osmnácti, kdy mě prostě dostal. Kupodivu mi dal kopačky kvůli klukovi ještě mladšímu než jsem byl já. Psychicky jsem se zhroutil a vzápětí přišel i o mou lukrativní oblíbenou práci. Byl jsem na dně a pár měsíců trávil na práškách na nervy a na spaní. Nevzdal jsem to, musím podotknout, že mi hodně pomohli přátelé a především moje skvělá máma a můj kamarád doktor a psycholog. Našel jsem si novou práci - hrůza - po roce jsem odešel. Našel jsem si nového kluka - hrůza - po pár měsích jsem to vzdal. Znovu na dně, ale znovu jsem to nevzdal a bojoval dál a dál. Hledal jsem novou práci, prošel několika konkurzi a jsem zpátky - jsem v práci šťastný, ikdyž teď mi teprve končí zkušebka. Novéko kluka jsme vlastně nehledal, ale odpověděl jsem z legrace na netu na inzerát a všechno šlo strašně rychle. Po týdnu seznámení jsem odešel 100 km do jiného města a zkusil s novým přítelem žít. Všichni kolem říkali, že jsme blázni. Ale my to tak prostě cítili. Dnes jsme spolu přes rok a něco je fajn a něco bych chtěl jinak, ale miluji svou novou lásku a jsem šťastný. Co na závěr? Víte ci si dnes po dvou letech říkám? Jsem rád, že jsi mi dal tehdy kopačky. Díky tomu jsem poznal něco nového a krásnějšího a plnohodnotnějšího. Přeju totéž Milanovi a všem ostatním. Mějte se krásně a mějte se rádi.

Reakce na Dan 15.08. 2003 - 17:36
To, ze si to neumite predstavit, to jsem moc rad!
Sedativa ale nejsou zachrannym bodem ve vsech pripadech. Naopak vyvolavaji zpomaleni a t.d.+vedlejsi ucinky. Hodne lidi maji predstavu, ze kdyz si vezmou prasek- hned prijdou na jine myslenky. Ale ne vzdycky to funguje podle nasich predstav.
Jak muzu posoudit z dopisu - zadna sedativa neni potreba, spise dobra spolecnost.Myslim tim, ze by clovek v takove situaci nemel by byt sam. Nevim vsak zda Milan ma opravdove kamarady, nebo cely cas venoval svemu priteli.

Ahoj vsichni,
pripojuji se k nazorum Michala i Vojty. Ja sam sice taky nejsem odbornik, ale posilat nekoho kvuli rozchodu (byt jakkoli bolestnemu) k psychiatrovi nebo mu hned doporucovat nejake medikamenty, to tedy podle meho rozhodne neni to prave orechove. Obzvlaste ne tehdy, mame-li k dispozici jenom jeden dopis a nezname vsechny okolnosti.
Na rozpadly vztah podle meho laickeho nazoru funguji (mj.) nasledujici tri recepty: 1) cas 2) spolecenske kontakty (pratele, prace, obecne nejaka aktivita, sport) 3) novy vztah. Zadny neni stoprocentni a zadny nefunguje jenom sam o sobe. Ale spravna kombinace podle me urcite hodne pomuze. Tim ale samozrejme nechci nikterak zatracovat treba pomoc psychologa (psychiatr vsak podle me neni na miste, leda ze by na tom Milan byl psychicky skutecne tak spatne, ze by vubec nedokazal vyvinout zadnou aktivitu na vyreseni sve situace). A nebo se alespon vypovidat nejake "vrbe".
Milanovi: Poradna muze mit pravdu, ze kvalita vztahu nemusela mit nejaky nutny vliv na partnerovo rozhodnuti, na druhou stranu klidne vliv mit mohla. Pises, ze jste spolu i v praci. Pokud jsou partneri spolu skoro porad - prakticky dennodenne, 24 hodin v praci i doma, driv nebo pozdeji musi zakonite prijit urcita forma "ponorky", kdy si jeden od druheho potrebuji alespon na chvili odpocinout - i kdyz se treba miluji sebevic. Uprimne, pokud spolu delate ve stejne praci stejne dlouho, jako spolu chodite, mate muj bezmezny obdiv, ze vam to vubec tak dlouho vydrzelo a ze jste se nerozesli driv. Z tohoto pohledu je tady tudiz i moznost, ze onen 19-tilety je proste jen kratkodoby ulet, reakce na "ponorku" a vas vztah se tak da jeste zachranit - tedy po urcite pauze a naslednem rozhovoru mezi ctyrma ocima. Tim v Tobe ale samozrejme nechci vzbuzovat nejake falesne nadeje, Ty sam nejlip vis, jak na tom jsi a jak je na tom Tvuj (byvaly) partner. Kazdopadne Ti rozhodne drzim palce, at tohle bolestive obdobi brzy prekonas.
A jeste ad Poradna - tim stereotypizovanim o tom, jak je rada gayu na mladsi a ze vekove nerovne pary jsou z valne vetsiny labilni, tim jste tomu ovsem dali korunu! Tahle tvrzeni povazuji za hodne diskutabilni a hlavne nesouhlasim s formou, s jakou jsou prezentovana (jakoby "ulet" za mladsim partnerem byl nejakym vyraznym specifikem gayu). Clovek, ktery neco takoveho vyslovi nebo napise, ve mne teda vazne vzbuzuje pochybnosti o svych odbornych kvalitach. Nechteli byste sem taky rovnou treba napsat, ze vetsina gayu jsou promiskuitni vykroucenci? Muzete padesati lidem odpovedet na jejich dotazy skutecne odborne, ale po jednom takovemhle kiksu muze jit cela duvera k Poradne jako jinak uzitecne a chvalyhodne aktivite do pryc!

Ahoj všichni,
dovolím si napsat svůj názor. Jestli je profesionální nebo laický, chytrý nebo hloupý, srážející nebo nabízející pomoc, tak to prosím, posuďte sami. Já se jmenuji Pavel a jsem psycholog. Navíc jsem gay a žiju s partnerem již 8 let. Mě je 38 jemu je 28. Prožili jsme spolu hodně dobrého , ale taky zlého. Navíc jsme přímo odlišné povahy a každý zrozený v jinám (odlišném) znamení. Já Rak, on Střelec. Nemohu říci, že není možné přežít dva roky, možná deset, to ještě za sebou nemáme, ale dva určitě. Je to hrozně těžké, vepsat do pár vět své pocitu, dojmy, zkušenosti, či odborné či životní rady. Vím však jedno. Nedoporučuji psychiatra, ale psycholga. A nedoporučuji žádná farmaka. Ale z úvodem dopisu z poradny 004 mohu souhlasit. Mám však návrh. Zkuste mi své názory napsat na adresu wapa[zavináč]volny[tečka]cz. A prosím i toho človíčka, který prožívá to trauma. Nechci si dělat žádnou reklamu. Chci pomoci. Ale nemyslím si, že na bolavou duši je vhodné řešení polykat prášky a věřovat se psychiatrovy z jeho už ne tak objektivním nadhledem na skutečnosti, které on považuje za klinickou diagnózu. Přeji hezký den.

Milane před měsícem se mi stalo to samé co Tobě.Mám za sebou již 3 vztahy, 13, 10 a 3 roky.Vždycky jsem říkával, že dva kluci můžou spolu žít buď na základě zvyku, přátelství, nebo lásky.Ten třetí vztah byl založen na totální zamilovanosti nás obou a žili jsme jako dvě hrdličky.Odpověď toho rádoby poradce je absolutně scestní.Mám přátele, kteří spolu žijí 28 let a jsou pořád v pohodě.
Ale k tomu rozpadu.Můj přítel si prý z recese dal inzerát a po 3 letech opravdu nádherného vztahu se zamiloval do 50 letého starožitníka, podruhé ženatého, který si prý až po seznámení s ním uvědomil co je zač a nechává se rozvést.Byl jsem také totálně na dně, probrečel jsem šíleně kapesníků ale jelikož jsem nikdy nežil sám, rozhodl jsem se pro rasantní řešení.Najít si partnera okamžitě a hned. Dal jsem si inzeráty na všechny možné servery, do Annonce atd a za měsíc jsem našel opět toho pravého.Žít sám prostě nejde.Nechápu naše kluky, kteří loví po barech, saunách na jedno číslo, dělají si zářezy do pažby a přitom říkají že jim to vyhovuje.I když, každý jsme nějaký,že?
Milane držím Ti palce.Je mi 46, první dva partneři byli starší, až ten třetí byl o 14 let mladší.ale věk asi nehraje roli.Nynější můj partner je o 21 let mladší a vůbec mi nepřipadá, že bychom na sobě hledali jemnost kůže, nebo jiné hovadiny, které popsal rádoby poradce.

Reakce na barton 19.04. 2004 - 14:11
Milej zlatej a divil by ses! Jsem absolutně spokojenej,jsme už spolu víc jak měsíc a žijeme si spolu jako dvě hrdličky.Víš, nevěřil jsem, že by to vyšlo.Je ode mne o 20 let mladší, ale absolutně to nehraje roli.Je to super kluk, který si užil své, měl těžké dětství a mládí a s chlapem byl poprvé se mnou.A vyhovuje nám to po všech stránkách.Jsme spolu 24 hodin denně, pracuje u mne, bydlíme spolu, prostě ideál.A jelikož oba víme, že život je krátký a krásný, nebráníme se seznamování s páry,které také žijí spolu, ale i s jednotlivci, kteří hledají prima kamarádství, ovšem ne sex.Jsme oba úplně normální kluci, kteří vědí co chtějí - žít jeden druhému po boku, jeden pro druhého.Bartone nemysli si, že na serverech a v inzerátech jsou pořád ti samí, kteří hledají pouze odreagování, či další zářezy do pažby, jak to je v našich kruzích bohužel zvyklé.Občas se tam najde i člověk, který opravdu hledá a shodou náhod i najde.Mám za sebou celkem 3 vztahy a 2 z nich byly na inzerát. a do obou jsem šel rovnýma nohana,bez přemýšlení.A vždycky to vyšlo.pokud chceš,můžem se sejít a pokecat.a snad pochopíš,že nekecám.