Je to až neuvěřitelné, ale čistě náhodou jsem našel tento příspěvek, který je ve své podstatě shodný s mým osudem, nebo jak to nazvat, byť je tu pár malých rozdílů. Už mnohokrát jsem se trošku snažil řešit můj problém, který je naprosto totožný s Vojtovým, s pár skutečně skvělými kamarády, ale snad ještě raději bych se chtěl pobavit o tom s někým, kdo cítí to stejné co já, kdo má stejný problém, neboť jedině on moc dobře ví, co to obnáší.
Tento můj příběh netrvá pár dní, týdnů či měsíců, ale několik let. Začátek byl naprosto stejný jako u Vojty. Taky jsme si skvěle rozuměli a byli jsme jako bratři. Vlastně, toto trvá dodneška a řekl bych, že i po asi osmi letech naše přátelství stále roste a, troufám si tvrdit, je i nezničitelné. Bylo již docela hodně příležitostí k tomu, abychom naše přátelství utvrdili, stále více a více jsme se o sobě dovídali a v dnešní době to je tak daleko, že o mně nikdo neví tolik věcí než právě On. Máme svá tajemství, o kterých nechceme nikomu říct... Jenomže... Těchto osm let na mě zanechalo to, že se nemohu do nikoho zamilovat. Ano, bylo již pár pokusů, ale vždy skončily dříve, než mohly pořádně začít.:-( Mám v hlavě pořád jen Jeho i po tolika letech, ač moc dobře vím, že nikdy s ním nebudu moci být, neboť má přítelkyni... Je docela těžké o tom psát, když si vzpomenu, kolik smutku a bolesti bylo během těch let. Ale na druhé straně toho bylo velmi mnoho krásného, vždyť i pouhá chvíle s ním je mi velkým svátkem, a jeden z těchto velkých svátků byl i tento víkend, protože jsme byli spolu skoro dva dny. Rozumíme si opravdu dokonale, ale... Jednou to stejně skončí.
Přemýšlel jsem, jak se Jej "zbavit", jak Jej mám vymazat z mé mysli, ale marně, nějak se mi to nedaří. Měl bych s tím mazáním začít asi co nejdříve. Ale jak...?:-( Tuto otázky jsem si nedokázal zatím zodpovědět…:-(

Ahoj V. (Vláďo?), rozhodně si nemyslím, že je neuvěřitelné to, co prožíváš, dokonce si myslím, že je to dost typická situace v životě homosexuála. Mně bude letos 40 let. Za posledních 20 let jsem byl zamilovaný pouze do 2 lidí. Taky to byli čistí heterosexuálové. Samozřejmě, že můj vztah byl čistě platonický. Ten první ani nevěděl, že jsem homosexuál - za komunistů se mi s tím ven nechtělo. Přesto jsem prožíval, jak říkáš velmi silně všechny chvíle strávené s tím klukem, na druhé straně jsem prožíval muka, aby se nedověděl, že ho miluji, ale zároveň to taky bylo mé přání. Určitě bylo ale v té době pro mě naprosto nepřijatelné snažit se seznamovat kvůli vztahu s někým jiným. Prostě to nešlo, nikoho jiného jsem ve svém nitru neměl a nechtěl. Tato "láska" trvala asi 8 let – 5 let VŠ a pak jsme se ještě 3 roky pravidelně stýkali. Tím, že bydlel mimo, čím dál více jsme se vídali méně a méně a tím má závislost (jinak se to nazvat bohužel nedá) naštěstí vyprchala. Takhle silný vztah pak přišel ještě jednou – zase heterosexuální kluk, ale tentokrát jsem se mu po čase raději svěřil. Moc jsme si rozuměli a rozumíme dodnes. Oba jsme věděli ale, že ten vztah není rovnocenný, zatímco on ke mně cítil silné přátelství, já k němu všechno tedy i lásku v sex. slova smyslu. Z tohoto důvodu jsem se s nikým jiným neseznámil a v mém věku ani už nechtěl seznamovat – možná je to chyba. Dnes vím naprosto stoprocentně, že vztah ve smyslu zamilovanosti do něj je naštěstí pryč. Proč naštěstí? Protože to byl nerovnocenný vztah - jednostranný, platonický a ten je ubíjející, zničující. Ale nepřišel jsem o něj tím, zůstali jsme silnými a velkými přáteli, má zamilovanost je pryč, zůstalo jen přátelství. Tím i on už je klidnější (má rodinu – manželka z toho taky byla nervozní – prostě žárlila, nebyla slepá). Já už nepotřebuji jeho každodenní, svým způsobem, zničující přítomnost. Jako by zmizelo napětí a má nervozita. Nicméně gay komunitu nevyhledávám, nevím, zda je to chyba, ale nemyslím si, že je dobře izolovat se od společnosti a uzavřít se v sebelítosti a naštvanosti na celý svět a rozebírat jen a jen a donekonečna gay problémy – to není život, ale nejlepší cesta k Chocholouškovi. Bohužel takto mi gay komunity připadají, tyto servry nevyjímaje. Zamilování do heteráka je velmi nešťastná záležitost. U mě měla na svědomí naštěstí "jen" to, že jsem zůstal sám. Nedokážu si představit, že bych mohl s někým navázat plánovitě tak silný vztah, jaký jsem vnitřně prožíval s těmito dvěma lidmi. Nenapsal jsem to proto, že bych chtěl radit, spíše jen proto, aby jsi věděl, že to určitě není nic výjimečného. A s tím tvým přítelem ti přeji, aby tvá "láska" (závislost) v tvém vlastním zájmu skončila a zůstalo, tak , jako u mne, "pouze" čisté přátelství - jde to, ono to odejde samo, ale chce to čas a snažit se, třeba i tím, že si najdu koníčky, nebudu pořád myslet jen na něj apod. Hodně štěstí. :-)

Ahoj v. Já to znám! Taky to u mě trvalo dlouhé roky. Jelikož je to jako vztah naprosto neperspektivní, nemá cenu to "živit". Já vím, že je to těžké, já to zažíval, byly to hrozné muka, myslel jsem na něj v podstatě pořád - 100x denně - bylo to na psychiatra, v práci jsem se nesoustředil vůbec na nic. Když jsem byl s ním, chtěl jsem ať to trvá věčně. Nic pro mne nemělo vůbec žádnou cenu, kromě jakéhokoliv kontaktu s ním. V podstatě ještě před rokem až dvěma to tak bylo. Pak to začalo pomaličku odeznívat takříkajíc chemicky. Dnes si myslím, že je náš vztah čisté kamarádství, nejsme spolu tak často, jako kdysi, protože jsem ho přestal zoufale každý den pod jakoukoliv záminkou vyhledávat, ale nyní je to mnohem čistší, rovnocennější - mám pocit, že tím je to i pro mne mnohem lepší - už se před ním necítím méněcenněji a hlavně - už se vnitřně netrápím - je to tím, že ta jednostranná a naprostá závislost je pryč. Asi není nic horšího, než jednostranná zamilovanost zvláště homosexuála do heterosexuála, alespoň já to tak cítil. Byl jsem z toho na nervy, podrážděný na všechny ostatní, kouřil jsem 40 denně a klepal se, jako idiot. Dnes jsem se taky díky němu kouření zbavil, jako motivace byl on, který si to přál a taky skončil s kouřením - žádná jiná motivace by to u mne nedokázala. Dnes spolu hráváme každý týden tenis, občas zajdem do kina a každý pátek se spolu s dalšími našimi přáteli scháziváme na pivo. Myslím si, že až teď jsem v pohodě a dokonce bych se nebránil, kdyby se naskytl, nějákému novému vztahu, ale tentokrát se stejně zaměřeným, jako já, ale když se takový nenaskytne, nezblázním se, i život, jaký momentálně žiju, je pro mne dost bohatý. Nic se nemá lámat přes koleno. Uvidíš, že to přejde a jestli tě má dotyčný rád jako kamaráda, zůstane ti, ale kamarádství musí být oboustranně rovné - bez závislosti, jinak se zničí. Ahoj a přeji hodně štěstí v životě. Jirka