Je to opravdu tak nebo jen můj dojem? Jemi 36 a jsem sám. Pokusů o vztahy bylo několik, ale nevyšlo to. Nechci zbytečně brečet, ale s přibývajícími roky je to opravdu těžší. Navíc zjišťuju, že teď zrovna jsem ve věku kdy pro kluky co jsou na mladý jsem už starej a pro ty které přitahují starší jsem ještě moc mladej. Je to jenom můj dojem nebo má někdo taky takové zkušenosti? Osobně mě přitahují vzhledově mladší kluci.

Reakce na Koloušek 18.04. 2002 - 18:42
Ahoj všichni :-)
Nemám věk, který tady popisujete. Letos mi bude 25 let. Musím přiznat, že mě přitahují kluci okolo 30 - 35. Bohužel nemám nějak štěstí. Asi mě přitahují tím, že mají něco za sebou a jsou pro mě něco jako starší brácha, kamarád. Přeju Ti aby jsi někoho našel. Ideál to zrovna nemusí být, ale když je člověku s tím druhým fajn tak potom to je ono!!! :-)

Pred pár rokmi som začal cvičiť kondičnú kulturistiku. Mám veľmi dobré výsledky. Avšak po duševnej stranke to ide so mnou dolu vodou. Všímajú si ma muži a mne tiež nie sú ľahostajní. Nadviazal som par kontaktov, avšak mám obavu ich rozvijať, pretože mam rodinu. Môj sexuálny život s manželkou neexistuje. Nahradzam ho sexom s mužmi. Trva mi aj pol roka kym si niekoho najdem. Upriamim sa na druhu stranu ale to nie je riešenie. Som úplne rozpolteny. Mam ísť za psychológom, sexuológom, manželskej poradne, či priamo do blázinca?

Reakce na t 05.01. 2003 - 10:54
Z a T, ne!!! To je snad ta největší blbost, kterou byste mohli udělat! Asi chápu, jak vám je - jsem v podobný situaci (je mi 32) a taky se životem (doufám jen zatím) protloukám sám. Myšlenky na sebevraždu se mi několikrát honily hlavou a jednou jsem byl už dost blízko. Co by se tím vyřešilo? Vůbec nic. Maximálně by po mně zbyl hnijící odpad šířící silný zápach. Naštěstí jeden můj opravdový přítel (je bohužel na ženský) můj problém se mnou rozebral a nevěřili byste, jak mi to pomohlo. Pevně věřím, že se najde někdo, pro koho budu chtít žít. A moc to přeju i vám.

Také mi připadá, že život končí sotva začal. Ve svých téměř 28 letech mě napadají myšlenky, které bych ani já sám od sebe nečekal. Ale je pravda, že pokud je člověk stále sám, má myšlenky různé (hrůzné). Jednou, alespoň jednou, bych chtěl vědět jaké to je pro někoho žít. Otázka je, zda má cenu na to dále čekat.

Co blbnete chlapi?! Sebevražda nic nevyřeší. Tím se problém jen přesunuje do dalšího cyklu, ale ještě v podstatně horším provedení. Vysvětlit? Raději ne. Prostě mi věřte. Za své životy si odpovídáme výhradně jen my sami. Co nevyřešíme, nikdo za nás nevyřeší, a tak to nemá cenu odkládat na příště. To, že jste sami je u gayů naprosto běžné. Prostě to tak má být. Musíte si projít určitý druh zkušeností, protože ty se bohužel nedají předávat. A že teda nemáte pro koho žít? Vždyť všude okolo nás je tolik lidí, kteří někoho potřebují, jenom si stačí několik z nich vybrat. Jo, já vím, že vám schází chlap, který vám bude milencem a nejlepším kamarádem, ale to se stejně většině lidí, tedy nejen gayů, nikdy nepodaří. Postavit smysl života obecně na partnerovi je těžký omyl, pro všechny bez výjimky. Pracujte intenzivně na sobě a pro společnost, a časem zjistíte, že je vám dobře. Partnerský vztah je "pouze", suše řečeno, jedním z mnoha nástrojů duchovního růstu obou (nejčastěji) zúčastněných. Jsou tedy i jiné nástroje. A jako všechno i tohle podléhá dharmě a karmě. Řešení vůbec nemusí být takové, že si někoho najdete, je to vždycky mnohem komplexnější.

Už mán ...sát, ale mám štěstí, že mne myšlenky na sebevraždu nenapadly ani ve snu, v mládším věku jsem si stanovoval různé cíle a musel myslet i na dceru, kterou jsem zplodil v dobách, kdy to fungovalo vždy a všude, teď jsem si vybral hezkého mladého kluka, kteremu zemřel otec a tomu pouze pomáhám radami i finančně, nic nečekám a mám i radost, že je na holky. On mě bere jako kombinaci náhradního otce, dědečka i kamaráda. Kdyby to nefungovalo už 7 let, vůbec bych neměl šanci je sledovat ty nekrasnější roky dospívání třeba vlastního syna. Teď společně hledáme pro něj zaměstnání a já se těším, že budu chystat jak svatbu dcery, tak i syna. Věřím tomu, že sexuální přitažlivost z mládí, se va vyšším středním věku může transformovat do pocitu radosti pomoci někomu jinému, navíc, když vnímáte, jakou radost ten druhý má třeba i z vaší přítomnosti.

No jo, jak to tak vypadá, jsem dalším členem klubu Lonely Hearts :-). Je mi 31 a taky bych chtěl někoho, komu je kolem pětatřiceti (nebo třeba i trochu víc, ale zas ne moc :-). Jenže, kde nic, tu nic. Kluci po mě občas sice koukají, ale je jim obvykle tak kolem dvaceti (asi vypadám mladě???). Takže nein, danke. K sebevraždě jsem zatím nedospěl :-), a abych se zbytečně neužíral, vyřešil jsem to...prací. Přibral jsem si druhé zaměstnání, abych neplýtval energií na všelijaké pošetilé myšlenky ;-). No, třeba se to časem změní... Přeji hodně štěstí sobě i vám všem.