Zařazování nebo vyřazování se seznamu (MKN, DSM...) je v tomto případě skutečně spíše o ideologii a politice, než o vědě nebo o medicíně.

Je nesporné, že homosexuální zaměření je specifická struktura osobnosti, která ve většině případů způsobuje v interakci s kulturou osobní nebo společenské problémy. V tomto se tedy naprosto vejde do definice nemoci či poruchy. Ovšem je třeba si přečíst taky úvod k části F mezinárodní klasifikace nemocí, kde tvůrci klasifikace jednoznačně vyjádřili a zdůvodnili své rozpaky i nad užíváním pojmu porucha v případě odlišností psychiky. Přičemž připomněli kulturní podmíněnost diagnóz a fakt, že sociálně-kulturní konflikt sám o sobě nemá být považován za nemoc.

Spíš je třeba si všímat, kdo vlastně tak bazíruje na tom, jestli homosexualita (či třeba pedofilie) je či není v seznamu. Z "obou stran" jsou to zvláště dogmatici, kteří ideologicky zneužívají medicínu. Málokterá jiná diagnóza, než ty, které se týkají odlišností sexuality, je dnes tak často používána jako způsob, jak "dokazovat" méněcennost "nemocného", jak podkládat tvrzení, že jeho city a prožívání a vztahy a zájmy a potřeby mají mít menší váhu než těch "zdravých" a "normálních". Jenže kdyby Vincent van Gogh a Franz Kafka nebyli psychotici, kdyby Lewis Caroll a Jaroslav Foglar nebyli pedofilové, kdyby většina velkých umělců nebyli melancholici (tedy "osoby s maniodepresivní poruchou), kdyby velcí řečtí filosofové a básnici nebyli pederasti a velcí mužové renesance homosexuálové atd., kdyby Shakespeare a Goethe netrpěli stavy, které tehdejší i dnešní lékaři-normalizátoři bez skrupulí nazývají nemocemi, co by ještě zbylo z naší civilizace a kultury?

Problém celé moderní medicíny je v tom, že směšuje (1)sociálně-kontrolní (mocenskou) roli, (2)roli služby klientům a (3)roli vědeckou takovým způsobem, že se navzájem narušují. Role (1) narušuje roli (3) - blokuje otevřenost a kritičnost vědeckého uvažování - i roli (2) - zneužívá důvěry klientů proti němu. A zdá se, že ani zkušenost zneužívání medicíny nacistickými a komunistickými režimy zatím nedovedla západní medicínu k sebereflexi.

Ve Světové zdravotnické organizaci jsou již mnoho let tendence vyčlenit problémy v sociální interakci a adaptaci do samostatné klasifikace ICF "International Classification of Functioning, Disability and Health" - http://www3.who.int/icf/icftemplate.cfm - avšak zdá se, že chybí vůle očistit od této vrstvy klasifikaci ICD http://www.who.int/whosis/icd10/ - a udělat z ní netendeční klasifikaci biologických stavů a odlišností, například V. díl (duševní poruchy a poruchy chování) by pak bylo nutné napsat úplně znovu a naprosto jinak.

Je zřejmé, že život s odlišným cítěním a prožíváním může způsobovat různé závažné problémy a dlouhodobý stres, který pochopitelně má následky jako každý dlouhodobý stres, až k posttraumatickému syndromu, trvalé změně osobnosti po prožitém stresu nebo přímo sebevraždu. Mimoto může podpořit kteroukoliv "klasickou" duševní poruchu, či spíš prohloubit kteroukoliv osobnostní charakteristiku za hranici, kdy je vnímána jako nemoc (maniodepresivita, dystymie, psychotické tendence, sociální fóbie atd.).

Z ideologických důvodů v některých případech jsou tyto následky pojímány samostatně, v jiných případech jsou interpretovány jako symptom základní odlišnosti. Vyřazení homosexuality se seznamu je právě jen takovouto změnu interpretačního rámce - k úvahám o biologické podstatě homosexuálního zaměření ani o sociologických, etických a filosofických aspektech není tato změna žádným zásadním přínosem, pokud není spojena se systémovou změnou medicínského myšlení.