Proč je tu název Zamiloval jsem se do vlastního syna, když se dotyčný zamiloval do nevlastního syna? Aby to bylo víc šokující? Já si myslím, že na tom nic šokujícího není, zvlášť je-li syn nevlastní a ještě k tomu plnoletý, což bych chtěl vzkázat i panu Kamilovi. Přeji mu rovněž hodně štěstí a síly k překonání této nepříjemné, nikoli však tragické životní situace!

Je mi sedmačtyřicet a prožívám mnohé z toho, co Kamil. Má žena již dlouho situaci zná, jen ona. Vícekrát jsem chtěl odejít, ale vždy zůstal. Vám, kdo jste dlouholeté manželství, byť na zapřenou a se vším co přináší, nezažili se jen težko vysvětluje, že sex není tím nejpodstatnějším. Ono zvláštní předivo vztahů, kvalit a vazeb má přes oboustrannou bolest z mé jinakosti stále sílu držet mě v rodině. O dětech ani nemluvě. Sním často o situaci osvobození se, žití plnohodnotného vztahu se sobě blízkým, ale bylo by to vždy na úkor nejbližších. Zvolil jsem celibát, ale leze mi to na mozek. Zjišťuji, že tudy cesta pro normálního chlapa nevede. Jsem tolerován s možností užít si jinde, ale tohle mi nedá - nenahradí hodnotu vztahu, která v sexu musí být. Bludný kruh. Jen jednou jsem myslel, že už vím a sbíral síly k rázné změně všeho kolem mě. Můj partner ale nevydržel to mé váhání. Ze své perspektivy nedokázal pochopit, jak těžká je tato proměna a volba. A kolik si zabere času. A tak jsem v bludném kruhu. Doma akceptován, ale bez naplnění a ten jediný, který měl tu moc pomoci, zmizel.
A rada Kamilovi, kterou sám již nenaplním? Je-li vše tak, jak píšeš, jdi s pravdou ven. Tvá žena patrně vše nepochopí, neztratíš však tolik let, jako já. Stojí-li vztahy ve tvé rodině na pevných základech, tví blízcí nakonec zvolí správně a budou schopni jít s tebou, byť už jinak, dál. A ještě, syn, ať vlastní nebo nevlastní, je syn.

Osobně si myslím, že stránky 004 jsou fajn nejen v tématech ale právě v diskuzních příspěvcích. Neexistuje univerzální rada na jakýkoliv problém. A nejen doryčný (jenž tento problém má) ale i ostatní si nakonec mohou vybrat odpověď takovou jaká mu vyhovuje. Já jsem například v minulolsti něco měl se svým mladším bratrem (v období puberty) a až po několika letech jsem zjistil že je nevlastní (maminka mne upíchla s jiným tatíkem). Přesto dodnes to nikdo neví a dokonce v dospělosti jsme to spolu ještě dvakrát spolu skusili. Ale bzlo to jen erotické blbnutí bez emocí a lásky. Dodnes to oba tajíme. Prostě úlet jenž byl fajn. Je důležité ale aby se o tom mluvilo. Ne každý se totiž umí se svou situací vyrovnat a je to o to těžší pokud je v tom rodina.

Taky mi prijde trapne ze je tam vynechano slovo 'nevlastni'. To je totiz velmi podstatne. Takhle jde vpodstate o normalni vztah, ktery byl napr. ve starovekem Recku nejen bezny, ale dokonce spolecenskou normou! Tedy v pripade ze jde o naklonnost vzajemou, tj. ze touha nevlastniho otce syna nijak neobtezuje,a naopak ji opetuje, bych nevidel problem v pokracovani/zacatku vztahu. Samozrejme by bylo velice nutne tento vztah tajt, vzdyt i tato pomerne osvicena poradna v tomto pripade podle me radi zcela zcestne. Vhodne by asi bylo se od zbytku rodiny nejak oddelit a zit spolu samostatne. Samozrejeme je porad nutno dbat na to, aby 'syn' s timto souhlasil a nebylo mu nic vnucovano. Tj. rozhodne-li se vztah neopetovat, je nejlepsi na celou vec zapomenout a hledat lasku jinde. Bude-li pozdejsi souziti v jedne rodine nemozne, je samozrejme nutny rozvod.

Považuji za nesmysl radit, aby se Kamil zapřísahal, že se nikdy nepokusí o sexuální kontakt se svým nevlastním synem. Pokud jsou dva lidé plnoletí, naprosto svéprávní a projeví souhlas, mohou spolu dělat úplně cokoliv chtějí. Jiná věc je, pokud něco takového sankcionuje zákon (třeba incest v případě pokrevních příbuzných). Jenže tady je syn nevlastní. Pokud se vztahem syn souhlasí, myslím, že nejlepší by bylo se rozvést, odstěhovat se od rodiny a pak spolu mohou klidně chodit. Za hlavní problém bych tady viděl situaci manželky. Přeci jen jako rodina spolu prožili část svého života. Pro každou ženu je zjištění, že její manžel je vlastně gay, psychickou zátěží a šokem. Ovšem pokud by se ještě k tomu měla dozvědět, že její manžel miluje jejího syna, to je skoro na zhroucení. Můj (laický) návrh je: říct manželce, že jsem gay, rozvést se, odstěhovat se od rodiny. Pokud syn se vztahem nesouhlasí, bude to bolet, ale nejde jinak než si ho vyhodit z hlavy a hledat si jiného partnera. Pokud syn se vztahem souhlasí, klidně do toho jít. Jen bych navrhoval držet to v tajnosti před manželkou (když už nebudou spolu v jedné domácnosti, nemělo by to být tak těžké), alespoň zpočátku, než se alespoň trochu vyrovná s rozchodem a jeho příčinou.
Je jasné, že nic nebude jako dřív. Proto nemá smysl nějak "nuceně" držet rodinu pohromadě za cenu sebezapírání se, zvlášť pokud jsou už děti dospělé a rozvod dokáží pochopit.
Každopádně Kamilovi držím palce, ať tuhle těžkou a složitou životní situaci překoná, vydrží a vyřeší. Sebevražda není řešení!