Tak opravdu nevim na cem jsem. Je mi 21. Predstava sexu s muzem je pro me priorozena. splnuji i mnohe homosexualni stereotypy - mam vysoky hlas, nemam rad nasili, jsem esteticky zalozen a citim se odlisny od vrstevniku. ale co mne mate je, ze nemohu rici, ze by mne muzi pritahovali. Nekoukam na ne po ulicich ani je neshledavam aktraktivnimi. Naopak u zen tomu tak je.
Dokonce jsem castokrat na jednu myslel, rudnul jsem, kdyz se na mne podivala a blizil jsem se infarktu, kdyz se zdalo, ze se blizi. Presto si nemyslim, ze jsem do ni byl vylozene zamilovany. Myslim, ze jsem gay na 90 % (a tuto eventualitu jsem jiz prijmul), ale uvedene skutecnosti mne matou (drzim se zuby nehty heterosexuality). Chci mit jasno. Existuje nejaka rada, neco, co rozetne onen Gordicky uzel?

Ahoj tady Petr. Je mi triadvacet a začínám bejt pekne v háji. To ze sem homosexuál sem si uvedomil nekdy kolem tak 17 let. Nemyslel jsem na to a fungoval podobně jako ostatní i když ne tak správně. Ted asi pred rokem a půl kdyz sem byl sám doma bez práce mi moje orientace znovu prisla pod nos. Tentokrat sem se stim nejak smiril - tzn. ze me osobne na tom nepripada nic nenormalniho - aspon ve vztahu k sobe. Ovsem mam problem s hranicemi svého bytí a s nerozhodností. Mam proste pocit ze bych mel treba si najít kluka ale na druhou stranu proti holkám nic nemám i sex s nima mi nedelá problémy. Ani komunikace. Predstava ze bych si nasel kluka je hrozná, navíc sem ted dost divnej a nemám ani o cem mluvit a stydel bych se setkat s klukem kterej do toho proste de se vsim vsudy. Znam spoustu lidi s kterejma sem se driv kamaradil ktery sou homosexuálové ale chodej z holkama(treba s lesbama) a jejich zivot povazuju za ucelenej a uzavrenej vuci vpádům zvenku.(Velký plus) O proti me proste tydle lidi dodrzujou urcity pravidla. Já ale proste at premeslim o sobe jakkoliv, nemůžu se rozhodnout a moje lodka se pomalu ale jiste potapi. Prozil sem mladí i dospívání takřka v bavlnce, sem uz dospelej ale schovávám se pod perinu. Obdivuju vsechny ty který se dokázali rozhodnout - spíš musim obdivovat. Ono se to totiž dotýká nejenom partnerskýho vztahu ale i zamestnání, kámošů atd. Vzdycky sem se považoval za schopnýho člověka ale když příde realita zjištuju opak. Svou nerozhodností a stim spojenym postojem bohuzel obtezuju nejenom sebe ale i ostatní.

Ahoj vespolek. Je mi 34 let, jsem homosexuál, vyhraněný, vyrovnaný. Svůj coming out jsem si prožil někdy kolem 20. roku věku. Ví to moje rodina, okolí, dokonce i určitá část mých kolegů v práci. Zatím jsem měl několik vztahů s muži a jeden vztah se ženou. Problém je však v něčem úplně jiném. Asi před čtyřmi měsíci jsem v tramvaji potkal muže, respektive jsem si jej všiml a on si všiml mě. Asi po týdnu společného cestování toutéž tramvají, aniž bychom prohodili slovo, jsme zjistili, že bydlíme ve stejném domě. Od té doby se datuje náš velmi intenzivní citový - sexuální vztah, který však byl, a v jistém pohledu stále je silně narušován tím, že já jsem v té době žil s přítelem, který není gay (!?!) a onen muž "z tramvaje", který podle mého názoru gay je, žije se svojí přítelkyní (!!!). Myslím, že se navzájem přitahujeme nejen osobnostně, ale i sexuálně, což považuji za určitý důkaz mých domněnek. On má však ze sebepřijetí nepopsatelnou hrůzu - blízcí, přátelé, rodina, práce. Občas však také tápe i v tom, zda vůbec je homosexuál či nikoliv, když do té doby měl skoro výhradně vztahy se ženami. Dospělo to tak daleko, že já jsem se se svým přítelem rozešel (v dobrém, neboť ten vztah opravdu nebyl perspektivní), ale teď čekám, jak se rozhodne onen druhý muž. Jeho pochybnosti nás oba donutily až k tomu, že společně, ruku v ruce, chceme vyhledat odbornou pomoc a zjistit, zda je jeho homosexualita latentní, nebo je bisexuál, anebo něco mezi tím. Mám trochu mrazení v zádech z toho, že to, zda my dva budeme dále žít spolu jako partněři, vlastně záleží na jakémsi konečném verdiktu lékařů. Zatím se mi to ale zdá jako optimální řešení. Domnívám se však, že ono končené rozhodnutí stejně leží pouze v jeho rukou a toho se vlastně trochu bojím také.
Děkuji za reakci a za názor. ReK

Reakce na ReK 17.01. 2005 - 14:59
Ahoj Radku,

Proces sebepřijetí je velice důležitý pro to, aby se Váš vztah stal perspektivním. Je na Vás ukázat příteli, že být gay neznamená být někým méněcenným, a přiznání si menšinové sexuální orientace dobrovolným odsouzením k vyvržení ze společnosti. Tomu by Vám mohli případně i nějací přátelé – ať homo tak i heterosexuální s kvalitními životními postoji a pozitivním myšlením.
I přes to, že nejste náctiletí, jsou tu stránky sebepoznani.004.cz a comingout.004.cz, které byste měl příteli nabídnout. Nalezne tam spoustu podpůrných informací.
Dalším krokem je vyhledání zkušeného psychoterapeuta. Doporučuji kolegu MUDr. Procházku ze Sexuologického ústavu, Apolinářská 4.

Ahoj kluci,
ani nevím jestli píšu na to pravý místo, ale je mi momentálně opravdu divně tak to zkusím.
Je mi 31, žil jsem několik let v manželství což pochopitelně nefungovalo, teď jsem 3tí rok sám. Osobně jsem se smířil s tím, že jsem na kluky, problém v tom nemám, mé nejbližší okolí taky ne.
To ale neznamená, že jsem ten, kdo se řadí do skupiny „ortodoxních“ homosexuálů. Ani nevím proč, ale taková skupina lidí mi není úplně příjemná. Rád bych někoho poznal jen tak „na ulici“, sympatie -> kamarádství -> vztah. Je to dost idealistický, vím, ale asi jen to jsem schopen přijmout.
Snažím jsem se přesto někoho najít (inzeráty…) ale většinou dojde k prvnímu setkání a je konec. A to jen mojí vinou. Měl jsem štěstí. Setkal jsem se jen s hodnejma klukama, ale buď mám velký nároky nebo způsob toho seznámení mi prostě nesedí.
A tak se zabedňuju, stávám se vůči jakýmukoliv vztahu uzavřený a neaktivní, nehledající. Jsou chvíle, kdy mi to nevadí a specielně samotu doma vyhledávám. Smířím se s ní. Pak ale přijde věc, jako je jeden blbej sen.
Kvůli snu, jsem o svojí nejisté orientaci řekl i svojí partnerce, dříve manželce. Oba dva jsme se soužití snažili udržet co nejdéle. Moje okolní aktivity však jen napomohly rozchodu. Byl jsem rád ve společnosti kluků, povídal si s nima, řešil problémy. Opravdu jen to. Na nic intimnějšího nikdy za manželství nedošlo.
Včera tu byl sen opět. Ten živej sen, ve kterým se seznámíš s někým, kdo je ti jenom bytostně sympatickej. Neznal jsem jeho chování vlastnosti, jen jsem prostě vnitřně věděl, že to je ON. Moje běžné chování se ale projevilo i v tomto snu. Snažil jsem se zmizet. Ujet pryč asi ze strachu z jakýhokoliv vztahu. Jenom JEHO aktivita, mě ve snu zachránila. Vyhledal mě na jakési bezejmenné zastávce těsně před mým odjezde pryč a dal mi lístek se svým jménem a mobilem. Rozloučili jsme se, dali si pusu na tvář a já odjel. Konec…
Už před probuzením jsem věděl, že mě takový zážitek doslova rozštípe na celej dnešek. A taky jo. Nesoustředěnost v práci, problémy, jen ten nádhernej pocit z toho že jste někoho našli. Vaše sympatie jsou vzájemný, jste si milí. Moje podvědomí prostě zasáhlo do mýho života a já ani nechtěl.
Ani nepíšu kvůli nějakýmu rozřešení, spíš je to nemám momentálně komu říct. Kamarádů (a výbornejch) mam hodně, říct jim to můžu ale nemá to to „vyvrcholení“ úplným porozuměním. Vy mi rozumíte. Mějte se kluci líp!!

Luděk

Ahoj,mám dotaz potřebuju poradit se svou orientací nebo jako to nazvat je mi 26 let,ovšem vzhledem mne odhadují tak na 19 let... mám hodně přátel ve věku do 18 let protože oblast ve které aktivně pracuji nebo o kterou se zajímám jsou počítačové hry atd... což v dnešní době je v rozmachu ale právě u náctiletých,mne osobně je dobře když jsem s lidmi v tomto náctiletém věku,baví mně zábava hry atd,mí vrstevníci ale chodí do hospod do barů atd .. to mně ale nebaví mně baví trávit čas jinými zálibami a (ted nevím bohužel) o tyto záliby jeví zájem jen náctiletí.Naši si už zvykli že kamarádím s náctiletými kluky jezdíme na různý soutěže atd,hodně toho dotuju protože peníze umím vydělat tahle činnost je pro mně takovým odreagováním od komerčního světa a moc mě to baví mimo jiné dělám vedoucího na letních táborech a u dětí jsem velmi oblíbený vedoucí protože se jim na 100 procent věnuju.No před časem jsem se skamarádil s klukem jednich našich známých je mu 15,strašně moc stál o to aby se se mnou mohl kamarádit abych ho bral sebou na akce aby u mně mohl spávat rodiče si na to pomalu zvykli a nikomu to nevadí,ale jednou jak jsme spali vedle sebe se to nějak semlelo a masturbovali jsme společně,jemu to nějak nevadilo a mně taky ne neviděl jsem na tom nic špatného,on je poměrně vyspělý a občas se to i opakuje už je to asi půl roku,on normálně chodí s holkama v jeho věku a tak nevím jak se k tomu postavit aby se vyvýjel normálně je to super kluk ve škole velmi chytrý i mimo ni (vyznamenání,výhry se sporotvních soutěžích,je velmi všeobecně nadaný) nějakou dobu si říkáme "brácho" je to fajn vždycky jsem chtěl bráchu (mám dvě mladší sestry). No a já, já zatím nějak nemám potřebu hledat si nějakou životní partnerku nebo tak,mám velmi málo kamarádek protože v mém okolí jsou samí kluci což je dáno mým zájmem o počítače,vlastně na skoro žádný akci holky nejsou takže se ani nemám jak seznámit.Myslím že jsem normálně na holky když jsem s nějakou v minulosti chodil tak to bylo fajn mazlili jsme se líbali i nějakej ten sex byl a bylo to bezva ale vždy jsem to ukončil já protože jsem měl pocit že ten vztah nestíhám jak bych si představoval a nebyl pak ani moc čas na bráchu a to mi vadilo.Rád bych si o tom klidně promluvil s nějakým sexuologem tomu se vůbec nebráním ale rád bych někoho uznávanýho v oboru a taky bych rád poršel nějakými testy na orientaci,je to pro mně moc důležitý přeci jen pracuji s dětmi.Myslím že ideální by byl MUDr.Uzel ale asi se nedá vybírat.Jinak já osobně i on se cítíme v pohodě a nikomu nic nechybí,já osobně ani nemám potřebu si někoho hledat na lásku nebo tak,jde jen o to naše vzájemný onanování jestli je vše v pořádku jestli je to jen dočasný a neškodný a nebo jestli to něco signalizuje,věřím v moderní vědu a techniku a pro mně platí že 1+1 jsou vždy 2. Dík za jakoukoli odpověď.

Halo. Jsem gay a trapi me nekolik temat na, ktere jsem zde nenasel odpoved. Travim leto jako praktikant v zarizeni pro mladez a mlade dospele s mentalnim a kombinovanym postizenim. Moc fajn se tu pracuje a uzasne to doplnuje em studium. Jedna se zde o praci ve skupine mladistvich. Jsou zde kluci i divky. Skupiny jsou vzdelavaci. To znamena, ze jsou zde v kazde oblasti pro kazdeho individualni cile. At jiz v oblasti komunikace, sebeobsluhy a higieny. Vse ej rozvrzeno do jednotlivich ukolu. A etap.V nekterych ukoelch potrebuji pomoc a v jinych pedagogicke vedenii. Potiz je, ze jsou zde chlapci celkem velmi pohledni a davaji velmi najevo sve city. Jeden chlapec prevazne k muzum a to jeste jen k nekterym. Tento chlapec ma mentalni postizeni takove, ze nemluvi. Nekdy je mili a jindy agresivni. Potrebuje pomoc pri koupani. Jeho akutni vzdelavacim programem je pouzivani zinky. A ta pomoc je potiz. Porad touzi predemnou ananovat. Moc neposlocuha. Priznavam, ze je pohledny. A reaguje tak jak jsem jiz napsal jen u me a jeste jednoho jemneho kolegy. A ja pak reaguji v te situaci abych se ovladl s nium spise nez jako s dospelym clovekem, ktery am sve potreby jako s nekym postizenym a nevidim pak jeho. To same je kdyz jeden autisticky velmi pohledny chlapec je casto an vetsinu kolegu vzdorovity a ke me ne. Pri prochazkach se chce drzet az ruku, obimat a hladit me. Priznavam se, ze to vnimam eroticky. Presto, ze vim ze musim drzet odstup. A misto sve sexuaity zapojit sice prisnost, ale pnou lasky a pochopeni. Ta prace je nadherna. Chci se ji po ukonceni studia specialni pedagogiky venovat. KAzdy am individualni plan a deck adelaji pokroky. Muze jit u osob s mentalni retardaci ci autismu opravdu o homosexualitu. v mem srdci je nekdy az oodpor kdyz me ten chlapec jak mu pomaham pri hygiene chce svlekat a stipe me. Ale pritom z nej citim sexualni zadostivost. Je to homosexualita. Stejna jako moje, ale presto jina. V encem nevim proc ji odmitam. Nevzrusuje me to jiz tak jako z pocatku. Protoze tam neni to co znam z partnerstvi a neha co rozehrava mou sexualitu. Spis me byva po techto zkusenostech lito, ze nemam momentalne zadneho pritele. Budu rad za odborny nazor. Dekuji Libor