Milá poradno mám podobný problém s hypersexualitou jako Jakub. Zdaleka ne tak intenzivní, neboť onanuji spíše v okamžicích kdy mé tělo ani mysl nejsou jinak zaměstnávány.
Nicméně sexuální žádostivost bývá vystupňována k milované osobě a to zejména pokud ji člověk ztratil (asi docela běžná lidská úchylka - dokud to mám tak si toho nevážím, ale až o to přijdu...) .
A to je přesně můj případ. Rozešel jsem se s holkou, a až opožděně jsem zjistil jak ji mám rád. To jestli mám ještě šanci nemůže zodpovědět žádná poradna, ale můžete mi poradi, zda jsou nějaké zkušenosti s dočasným tlumením libida. Jestli se člověk potom před svou bývalou přestane aspoň trošku chovat jako idiot a přestane tak být otrokem svého opožděného poblouznění. Proti Jakubovi mám výhodu, že by mi stačilo tyto přípravky brát jenom dočasně, protože za normální situace mě můj sexuální pud téměř neomezuje. Díky za odpověď.

Reakce na Jakuba:
Člověče, vžyť je to "blbost" a ne problém!
Tedy, abych byl více přesný a méně hanlivý: proč si myslíš, že si nemocen?! Co to znamená "není normální v mém věku"? A co to znamená pro tebe?
Já bych řekl, že se tím prostě nemusíš trápit; vždyť tvůj příspěvek ani nenaznačuje, že bys měl nějaké problémy! Prostě je tu nějaká situace a ty ji úspěšně řešíš, tak co? A vůbec, co je na tom, že onanuješ 5-krát za den?! Já to dělám nejméně 8-krát za den, opakuji, NEJMÉNĚ, a pořád to považuji za normální. Nějaká blbá psychiatrička, když se mně na to zeptala, málem vylítla z křesla, když to slyšela a řekla, že to rozhodně není normální, že normální je to prý "jednou denně". Pche! A jak říkám, ona byla blbá jak tágo, však jsem tam ani víckrát nebyl, protože ona to prý chtěla "léčit" a že bych s tím měl jít za sexuologem a tak... No prostě nesmysly! A byla vážně blbá, protože jinak by věděla, že to není vůbec žádný problém!
A podobně je to zřejmě i ve tvém případě. Máš kvůli tomu nějaké nepřekonatelné nebo alespoň obrovské problémy (malé mají všichni, jsou na tom stejně)?! Ne, nemáš, vždyť si s tím umíš úspěšně poradit, tak co?!
Každý je nějaký. Někdo může pociťovat tu potřebu třeba 1 měsíčně, jiný trěba 10-krát denně. A co má být?! Tady jde pouze o to, jak se s tím dotyčný umí vypořádat. A i pak ze často zjistí, že se jedná "pouze" o psychický problém.
Víš, měl by sis to pořádně uvědomit, o co ti vlastně jde. Aby to pak nebylo tak, že - "bolí mě ruka/noha" - "tak si ji dej amputovat, páč pak tě nebude mí co bolet". Jestli by problémem mělo být pocit vyčerpání a únavy způsobený masturbací, pak řešením zcela jistě nebude fyzická aktivita, po níž bys měl být na smrt vyčerpán, že jo. Prostě to nechápu (v čem je tvůj problém). Tam je potřeba začít a to je potřeba nejdřív analyzovat.
Jak bylo správně poznamenáno v odpovědi, vyplavuje se při tom velké množství hormonů. Třeba endorfiny, které jsou - jak bylo i v odpovědi naznačeno - jsou příbuzné opiátům. Ano, já to tak často potřebuji právě díky tomu, že "mám v životě hodně stresu" a tohle mi pomáhá jej perfektně zvládat.
A ještě taká malá poznámka na závěr. Možná že někteří psychiatři nebo sexuologové nebudou v tomto směru se mnou bezvýhradně souhlasit, ale hypersexualita jako taková vlastně není problém. Zatímco hyposexualita již spíše ano. Totiž: to, že máš chuť na sex, je vlastně dobré a svědčí to o tom, že v podstatě "dobře funguješ". Tedy že patrně je mnohem méně pravděpodobné, že bys trpěl nějakou nemocí, která by tě činila jaksi "neschopným", invalidním. Ve srovnání s "opačním případem", čímž se většinou myslí hyposexualita, protože v těch případech může dost často jít i o depresi. Já vím, v obou případech může jít i o různé formy neurózy. Ale v zásade be se to zjednodušeně dalo říci takhle: je normální mít chuť na sex. Pokud máš chuť na sex, je to normální. Pokud ne, není to normální.
Zbytek je už jenom na tom, s kým přicházíš do styku. Tedy, není možné to posuzovat odděleně, nýbrž pouze v v sociálním kontextu. Ale tak je to vlastně se vším.
A malé odlehčení na závěr: jde vlastně o to, jaké problémy by ti to mohlo způsobovat, případně jaké ti to může způsobovat. Třeba z hlediska nahlého ubížení na zdraví je "jiná" fyzická aktivita asi mnohem rizikovější než masturbace. I když i tu se mi jednou něco přihodilo. To jsem jednou masturboval 9 hodin bez přestávky a penis mi "nádherně" otekl. Na 2,5 týdne. (Byl jsem tehdy děsně nervózní a měl jsem ho v kalhotách, takže jsem na něj neviděl, až pak, když jsem ho vytáhl, po 9 hodinách, když už jsem ho si ani pořádně necítil.)