Šárko,
promiň, ale nutně mě napadá: není tvá láska k ženě jen útěkem od "všech mužů, kteří nejsou schopni mě pochopit"? Je to opravdu zamilovanost, láska? Nebo pouze náklonnost, příjemné přátelství?? A co tvoje přítelkyně na to vše říká?
Možná se naštveš, že ti pokládám zrovna takové otázky místo toho, abych tě podpořila. Ale já si asi před měsícem něčím podobným prošla. Nebyla jsem sice vdaná, ale láska k jiné ženě mě odvála z náruče muže. Miluji ji, nebyl to ukvapený krok, velice dlouho jsem obracela své srdce, abych poznala, kde je pravda. Přesto ale se mi chce kolikrát brečet nad netolerantní, pokryteckou společností, která mi můj coming-out neulehčuje.
Jen tě chci upozornit: sama jsem byla na nenávistné (nebo oplzlé) projevy velice nepřipravená. Moje (naše) láska sice snese všelijaká úskalí, ale pokud se ty nemáš o co (koho) opřít, připrav se, že to nebude lehké.
Hodně síly! A klidně mi napiš!

Je to celkem krátká doba, co jsem po mnoha letech potkal svoji sestřenici. Naposledy jsem ji viděl snad, když mi bylo nějakých 15 let. Tehdy jsem ji viděl jako holku víceméně inklinující ke klukovským hrám apod. Celkem fajn holka. Sem tam se mi dostala zpráva, co je u ní nového a tak, věděl jsem, že se vdala, má dvě děti (teď 10 a 8 let). Nu a teď se občas setkáváme třebas v brněnském Áčku a tlacháme o tom, jaký je lesbický a gay život proklatý a nádherný. Ano, vyklubala se z ní lesba. Přesto se kdysi vdala, pořídila si škvory (děti), rozvedla se (dostala se na protialkoholní) a nyní tak nějak žije lesbicky, dětem (kteří to o ní ví a nic to nemění na skutečnosti, že je jejich máma – mají se rádi) se patřičně věnuje.

Nechceš si s ní pohovořit osobně, chceš s ní zkontaktovat? Asi bych mnohé neřekl přesně a můj pohled by mohl být zkreslený. Možná by ti sdělila neocenitelné zkušenosti, s kterými bys mohla pracovat. Je to prima holka, někdy celkem tvrdá, ale fajn. A hlavně prošla si něčím alespoň trošičku podobným tomu, co uvádíš.

Jinak já nejsem lesba Petr1, ale gay… Jestli chceš nějak zkontaktovat, tak mi to sděl do téhle diskuse, pak uvidíme, co se dá dělat.

Zatím pa.

Milá Šárko,
moc dobře vím, o čem píšeš. Diskuse o tom, jak se vyrovnat s pozdním "probuzením" probíhala nějaký čas i na serveru lesba.cz, konkrétně tady: http://www.lesba.cz/kavarna/viewtopic.php?t=616.
Z vlastní zkušenosti vím, že vdaných žen, které v sobě homoerotickou orientaci objevily až několik let po svatbě, není zrovna málo - některé to řeší paralením vztahem se ženou, u některých to manžel dokonce toleruje, všechny si ale uvědomují, že situace je dlouhodobě neúsnosná a budou se muset řešit.
Přeju ti hodně rozvahy, trpělivosti, podpory od blízkých a chceš-li, ozvi se.