Homosexualita ve starém Řecku

Homosexualita starověkého Řecka je fenomén, o kterém se celkem obecně ví, že existoval, ale znalost jeho vnitřní struktury už tak rozšířená není. V tomto tématickém celku naleznete nnožství informací, které vám napomohou udělat si o tomto fenoménu poněkud hlubší představu.

Zdroje, ze kterých můžeme načerpat informace o tomto tématu, jsou velmi různorodé. Z literatury to jsou jednak všeobecné práce z dějin každodennosti starověku a poté různé souhrnné dějiny homosexuality. Zde se nabízí kniha Jiřího Fanela s názvem Gay historie, která je ale, co se týče starověku, nepoužitelná. Má zde charakter kompilace úryvků z různých jiných studií, které ovšem necituje, a její výklad je roztříštěný, bez jakéhokoli logického pojiva. O něco méně strašné jsou Dějiny homosexuality Colina Spencera, které sice své prameny vesměs citují, ale jinak trpí podobnými neduhy jako dílo Fanelovo. Za kvalitní literaturou je tedy třeba se obrátit do zahraničí. Na internetu je k dispozici elaborát amerického historika Paula Halsalla Homosexual Eros in Early Greece, kde jsou jednotlivé údaje logicky uspořádány a zanedbána není ani kauzalita. Tato práce byla tedy mým hlavním zdrojem.

Při psaní práce jsem stanul před rozhodnutím, jak pracovat s prameny. Buď jsem mohl důležité pasáže ocitovat, nebo volně převyprávět. Nakonec jsem usoudil, že druhá možnost je v případech, kdy je k dispozici edice, zbytečná a dokonce spíše na újmu autenticitě. Pracoval jsem hlavně s filozofickými a historickými texty, o uměleckých se pro nedostatek prostoru pouze občas zmiňuji. Hmotné prameny jsem nestudoval vůbec. V této souvislosti musím ovšem upozornit na bibliografii pramenů ke studiu dějin homosexuality (nejen pro antiku, ale pro celé dějiny), která je součástí Halsallova internetového projektu People with a history. Bez tohoto seznamu bych byl asi dost bezradný.

Co se týče ženské homosexuality, kromě Sapfó není o čem psát. Problém zde tkví v tom, že všechny ostatní prameny psali muži, kteří, zcela v intencích dobového pojímání ženy, o tomto jevu mlčeli, pokud o něm vůbec věděli.

Ještě bych rád uvedl poznámku k terminologii. Pojem homosexualita byl zaveden až v 19. století v době, kdy tento jev začal být pojímán jako nemoc (předtím se na ni sice nazíralo jako na smrtelný hřích a trestný čin, ovšem nikoli "vědecky" jako na medicínský problém). V antickém Řecku žádné slovo tohoto významu neexistovalo (substantiva pederasteia a eros se k němu významově blížila, ale zcela synonymní s ním nebyla), což je samo o sobě výmluvná skutečnost. Tehdejší společnost, přestože si byla dobře vědoma odlišností nejrůznější povahy, nepovažovala rozdíl mezi láskou ke stejnému a druhému pohlaví za natolik důležitý, aby kvůli němu zaváděla nějakou specifickou sociální kategorii. Hovoříme-li tedy o homosexualitě ve starověkém Řecku, pak nutně s vědomím, že používáme anachronický pojem.