Homosexualita, ten bolestivý problém...

Toto slavné vysílání Ménie Grégoirové z 10 března 1971, v přímém přenosu z Pleyelova sálu v Paříži, může být považováno za jeden ze zakládajících aktů bojovného hnutí francouzských homosexuálů. Vlastně díky tomuto kroku vznikla FHAR (Revoluční fronta homosexuálů), která se rodila už od roku 1968.

Přinášíme zde celý přepis, unikátní kousek, který se dnes čte jako kabaretní vystoupení...

Úvodní hudba

Ménie Grégoire: "Zde je Ménie Grégoirová, všechny vás zdravím, slyšíte Pleyelův sál přeplněný k prasknutí, hučící jako úl, neboť jsme svědky půlhodinové vzrušené a zajímavé diskuse o homosexualitě, kterou vám nyní přinášíme i na vaše příjmače. Ale předtím, než předám slovo lidem, kteří z nejrůznějších důvodů dobře znají otázku, pokusím se shrnou to, co jsem já během tří let slyšela a čemuž jsem se snažila porozumět a co mi bylo řečeno, neboť dopisy od homosexuálů zabírají v mé poště velmi velké místo...

Myslím, že mi byly řečeny tři věci: zaprvé mi bylo řečeno, že je to (homosexualita) nehoda, že se tak lidé nerodí - opačně tomu co si obecně myslíme - ji museli získat, nevíme jak, ale lidé, kteří vědí vám řeknou, že špatným vztahem se světem, představovaným především rodiči, za druhé mi bylo řečeno, že každý člověk ve věku mezi 12 a 14 lety se může mýlit, zažívá vždy fázi, kdy si ještě nevybral, kde je trošku ztracený – a to se může stát každému, třetí věc, která mi byla řečena je, že vědomí viny – která je v tomto případě značná – pochází ze společnosti a že společnost viní rozdílně muže a ženy.

Obviňuje muže, ne ženy a dopisy, které jsem dostala od mladých homosexuálních chlapců, mi napovídají, že jsou nešťastní, až tak, že pomýšlí na sebevraždu a že toto objevení (homosexuality) je drama. A proto předkládám tento problém tak jak mi byl předložen – jako věc, která není legrační, jako věc, která je konec konců důležitá a může se stát ve všech rodinách, všem našim dětem. Ti, kteří netrpí mi nepsali, ale ti co napsali tvrdili, že netrpí aby dělali propagandu, tzn. aby se ospravedlnili - a já si z toho vyvozuji, že pokud se potřebujeme ospravedlnit, je to pro to, že jsme tak či onak obviňováni.

Nyní předám slovo lidem, kteří jsou zde. Už vím, co chtějí říci, mají hodně co říci. Myslím, že Claudie by chtěla říct pár slov."

Claudie: "Já bych chtěla dosvědčit, jako asistentky – Jeanin a já, potkáváme každý den, denně, těžké, kruté případy, utrpení lidí, kteří se vypovídají, námi otřásají. Často jsou mezi těmito případy homosexuálové. Vím, že jsou homosexuálové, kteří svou homosexualitu ustojí – obzvlášť dnes v sále. Ale jsou tu všichni ti, kteří trpí a nevědí s kým si promluvit, na koho se obrátit a kteří potom píší Ménii. Je to opravdové utrpení, téměř vždy jde o velmi mladé, pořád mluví o sebevraždě, lidé je cítí jako vyvrhele společnosti a oni jsou velmi, velmi nešťastní. Přečtu vám žalostný výkřik v jednom z dopisů, nezáleží na tom kterém, který napsal jeden homosexuál Ménii: "Jsem devatenáctiletý kluk a chtěl bych prožít svůj život ve svazku s mužem. Zeptám se vás na základní otázku: je to možné? Je to zvrácené? Jsem předsedou klubu mladých, zkoušel jsem už sebevraždu..., ale pokud ve třiceti nenajdu žádnou pravou lásku, žádnou věrnou lásku, dal bych přednost smrti před životem bez cíle, vždyť mě žádná žena nezajímá. Buď to, nebo smrt, ledaže bych nabyl jiné osobnosti."

Ménie Grégoire: "Myslím si, že zde je dobře problém podán, je podán všemi těmi dopisy, které jsem takové dostala. Chtěli byste raději, abychom jej podali jinak? V sále jsou lidé, kteří se ptali na tyto otázky. Chcete abychom požádali Yvese Guéna, který je psychoanalytikem, aby nám vysvětlil oč jde?"

Psychoanalytik: "Myslím, že je třeba se odrazit od základních prvků, láska je neodolatelnou přitažlivostí, která táhne dvě bytosti, jednu k druhé a vede je k určitým aktům – řekněme sexuálním a normálně se tato síla projevuje mezi bytostí jednoho pohlaví a jinou rozdílného pohlaví a stává se, že náhodou se toto projevuje mezi bytostmi stejného pohlaví. To pro základní definici."

Ménie Grégoire: "Může se to stát každému? Co si myslíte o mém postoji, že je to pro mě náhoda, tzn. nedospělost, nemožnost překlenout stádium, které je chvílí váhání mezi svým pohlavím a opačným?"

Psychoanalytik: "Byl bych téhož názoru jako vy, přinejmenším, což mi ukázala má praxe, totiž, že když muž je homosexuál a převezme feminní roli, obecně se jeho mužství, jeho maskulinita, nevyvinula."

Ménie Grégoire: "Máme zde v sále jednoho homosexuála, který řekl něco jiného, který řekl: "Nemiluji ženy, protože..." Kde je ten, kdo to řekl? Zvedněte ruku, ať vám dám slovo, byl vpředu..."

Homosexuál: "Má matka byla věřící a velmi praktikantská, trpěla ostatními ženami, neboť můj otec měl hodně milenek, a já osobně, když jsem byl malý, jsem tím hodně trpěl. Můj starší bratr byl jako já, také moc trpěl a právě otázka, kterou jsem chtěl položit Ménii: on se oženil, chybou jednoho kněze. Nyní je v manželství nešťastný."

Ménie Grégoire: "Tudíž si neměl vzít ženu?"

Homosexuál: "Normálně ne, neměl se ženit a navíc si ji vzal s nadějí, že bude mít děti, ale ty nebude mít nikdy."

Ménie Grégoire: "Děkuji vám. Protože jste nadhodil náboženský problém, mohli bychom požádat otce Guinchata, aby odpověděl a aby sdělil svůj postoj k tomuto případu. Takže farář, který donutil homosexuála ke sňatku, co si o tom myslíte? Co byste udělal vy?"

Farář: "Myslím si, že farář, který zaujal postoj k této věci vyšel ze své role. Farář není psycholog a je mnoho záležitostí, u kterých by měl odhadnout svou nekompetentnost. Mnohdy se mi stává, že lidem, kteří si přijdou promluvit řeknu: to není má úloha, jděte k lékaři."

Ménie Grégoire: "Slečno v sále..."

Žena ze sálu: "Myslím, že psychiatr, psychoanalytik který právě řekl svůj postoj, postoj, který je hluboce protifeministický, hluboce sexistický, totiž volá po mužskosti, což mi momentálně připadá neobhajitelné."

Ménie Grégoire: "Chcete mluvit stejně o mužské a ženské homosexualitě."

Žena ze sálu: "Nejen. Každopádně si myslím, že říct, že mužská homosexualita je výsledkem faktu, že muž nepřijme svou mužskost, to už je určitá prezentace mužskosti a že to zasluhuje přinejmenším odůvodnění."

Ménie Grégoire: "Chcete odpovědět zrovna?"

Psychoanalytik: "Ano. Bohužel si myslím, že tato otázka nás odvádí příliš daleko (smích v sálu), protože, řekl-li jsem že muž nerozvinul zcela svou mužnost, je třeba se odvolat na poznatky, na hlubokou strukturu jedince. Říkám tedy, odvádí nás to příliš daleko a je velmi obtížné odpovědět na této úrovni. Je jiná úroveň, na které je jednodušší mluvit – a sice o tom co jedince dovedlo k tomu, že nedosáhl vývinu, a tedy zde přecházíme do oblasti o které můžeme obšírně mluvit – oblasti prostředí, principů, výchovy, a která evidentně hraje základní roli. Tedy, chtěl bych doplnit to co jsem řekl, jedním bodem. Není to proto, že jsem řekl, že homosexualitu považuji za náhodu a, v určitém měřítku, politováníhodnou náhodou, že považuji, že pokud je jedinec v postavení homosexuála, nemůže žít co nejlépe svůj život jako homosexuál, je třeba odlišovat dvě věci: původ a způsob jakým má homosexuál právo žít."

Ménie Grégoire: "Položím vám tedy přesnou otázku. Když vy, psychoanalytik, vidíte někoho, kdo vás vyhledá a říká: "myslím si, že jsem homosexuál" nebo "jím jsem, chtěl bych se toho zbavit" – protože to se stává – myslíte si, že je to zvratné a jak?"

Psychoanalytik: "Kromě výjimečných případů, kde je dominance, ženská dominance opravdu zjevná se zdá nezvratnou. Ve většině případů můžeme říci, že homosexualita je náhodou a že se normálně vyřeší." (pobouření v sálu)

Ménie Grégoire: "Ano. Jinak řečeno, jsou případy, kde je to nezvratné, i když jsou odhaleny brzy?"

Psychoanalytik: "Velmi zřídka nezvratné, ano, absolutně. Takže, kromě toho, nikdy bych nevzal fakt homosexuality jako výchozí bod, pozoroval bych celkově život jedince a pokud má perfektně jasno v souhrnu svého života a nezdá se, že by trpěl ničím jiným, potom by se tedy otázka normality jeho homosexuality mohla položit."

Ménie Grégoire: "Tak. Jinak řečeno, pokud je shledáte vyrovnané, necítíte právo je měnit, mít tuto pravomoc. Pokud se tedy přijmou jací jsou, řeknete jim: jděte tedy do toho."

Psychoanalytik: "Absolutně."

Ménie Grégoire: "To je jasné. Pokračujeme."

Žena ze sálu: "Tedy, zásah psychoanalytika nám věci úplně osvětlil, už nemůžeme mluvit o homosexualitě, aniž bychom mluvili o sexuální patologii obecně, která je evidentně sexualitou oficiální, tzn. heterosexualitou. Musí tedy být v naší společnosti, abychom se mohli mít rádi, muž, který musí být mužný. Mužnost znamená najednou subjektivní pocit dominace a nadřazenosti nad ženou."

Ménie Grégoire: "Ale ne!"

Žena ze sálu: "A také, zcela evidentně, objektivní situaci nadřazenosti. Pokud tomu dobře rozumíme, aby se nestal homosexuální a měl vztahy s opačným pohlavím, muž musí nejdříve mít tuto patologii, tzn. že nejdříve musí existovat tato nerovnost pohlaví."

Ménie Grégoire: "Tedy, zde vás, paní, přeruším. Říkáte věc, která se musí analyzovat. Protože, když říká tohle, manifestuje druh odmítnutí muže a muže, který přijde se s ní pomilovat, považuje za někoho, kdo ji přijde ponížit a roztříštit o svou nadřazenost. Normální žena (křik v sálu), žena, která je heterosexuální, si nemyslí, že ji rozbíjí, myslí si, že ji obdarovává hezkým darem. Tedy pokračujete? A věřte mi, je to kvalitní dárek."

Psychoanalytik: "Chtěl jsem říct, že pouze vy sama (žena ze sálu) si mužnost spojujete s nadřazeností, já jsem nikdy neřekl nic podobného."

Ménie Grégoire: "Absolutně! Díky bohu, zde v sále již není nikdy kdo poslouchá, vidíte, sál je úplně zmaten. Chtěla bych předat mikrofon nějakému mladému muži, ne ženě. Paní vám?"

Žena ze sálu: "Skutečně si myslím, že je zde velmi vážná nejasnost. Pokud jste sledovali dítě během let, mohli jste si uvědomit, že zcela jednoduše, je to otázka výchovy. Na začátku zde byla nehoda, to jste Ménie řekla. Tato nehoda často pochází z faktu, že také matka byla traumatizována. Nevědomě existuje u ženy odmítnutí muže z důvodů, které taktéž pocházejí z jejího dětství, toto odmítnutí bylo nevědomé, ale dítě je cítilo z toho, co matka dělá. A tedy to dítě, když bylo velmi malé, chtělo matku milovat a chtělo jí dělat radost a z tohoto důvodu se s ní jednoduše identifikovalo."

Ménie Grégoire: "Děkuji vám za tuto krásnou analýzu ze života. Chtěla bych vám, paní, položit otázku, když vás tu máme. Před chvílí jste mi řekla, že jste sama objevila tuto tendenci u pětiletého dítěte. Dovedla jste jej k psychiatrům a vyvíjelo se v obdobném smyslu.

Žena ze sálu: "Když byl malý, odmítal své pohlaví, chtěl panenky, samozřejmě chtěl mít jméno své matky, jméno otce odmítal, choulil se do klubíčka, protože chtěl získat své místo – a na jeho místě bylo úplné odmítnutí otce."

Ménie Grégoire: "Myslím, že nemáme co dodat, je to zjevné, je to jednoduše nestranná analýza. Pojďme dál."

Muž ze sálu: "Já bych se chtěl psychoanalytika zeptat, když potvrzuje zvratnost (homosexuality), zda ji potvrzuje ve jménu psychoanalytické teorie nebo ve jménu své praxe, tzn. jestli skutečně má případy změny orientace a změn úspěšných. Já osobně jsem jich moc nepoznal, přestože jsem vyučoval jistý počet dospívajících, z nichž určitý počet byl kvůli tomuto léčen, jedni se se svou homosexualitou vyrovnali, jiní ne. Nepoznal jsem ty kteří by se zdařile přeorientovali."

Ménie Grégoire: "Upřesňuji, že pán, který mluví je učitel, tudíž jich (homosexuálů) viděl několik."

Psychoanalytik: "To co říkáte nám předkládá dost závažný problém. A já si myslím, že 30 % mladých, kteří se přijdou poradit s psychoanalytiky či psychiatry, jsou buď bezmocní nebo se cítí homosexuální, nebo svou homosexualitu začali. A jeví se velmi relativně snadným a velmi rychlým zamezit začínající homosexualitě, tzn. učinit jedince normálním. Tudíž, že na začátku to může být provedeno běžným způsobem, to nám naznačuje, že v pozdějším věku to může být složitější, ale stále zcela možné."

Ménie Grégoire: "Myslím, že možná můžeme dát slovo lidem na tribuně, kteří chtějí položit otázky do sálu."

Novinář, Pierre Hahn: "Nejdříve bych chtěl říct jednu věc, která se mi jasněji vynořovala, postupně jak jsem byl ve styku se specialisty, tzn. etnology, sociology, psychoanalytiky, faráři. A sice, že žijeme v určité společnosti a v určité civilizaci. Víme, že tato civilizace je židovsko-křesťanská. Tato společnost je městská společnost, která se vyvinula v devatenáctém století. A my jsme zdědili morálku, zvláště sexuální morálku. Co mě zaráží, že vždy dáváme vysvětlení, které jsou určitým způsobem jako kdyby homosexualita nepocházela ze společnosti, ale jako kdyby pocházela ze vztahů k rodičům. To vše je psychologie oddělená od skutečnosti."

Ménie Grégoire: "Jinak řečeno, pokud dovolíte abych přeložila do srozumitelnějšího jazyka, myslíte si, že v naší společnosti je morálka, která odsuzuje, která je represivní, že kdybychom odešli z naší společnosti a vešli do jiné, nebyla by tam stejná morálka ani stejné represe."

Novinář, Pierre Hahn: "Skutečně. Jsem zaražen, když porovnávám, a nebyl jsem sám. Vzpomínám si na jeden rozhovor s profesorem Bastidem, profesorem na Sorbonně, který je etnosociolog, který mi dával za příklad americké indiánské kmeny, kde jste měli statut pro určitý typ, který bychom my nazvali homosexuální a dokonce žensky homosexuální. Pokud se přeneseme do antického Řecka, narazili bychom na jiné struktury typu, který my označujeme za homosexuální. Ale vidíme, že všude, včetně přírody, a tady jsem se, co se týče zvířat, radil s profesorem Rémim Chauvinem, který je etnolog, který říkal: když studujeme sexuální chování zvířat, můžeme odhalit tajemství všeho toho, co nazýváme sexuálními perverzemi. Ale já se ptám sám sebe a nejsem úplně v rozporu s Freudem, myslím si, že pro Freuda není sexualita určena na začátku, je to věc, která proudí, je to síla."

Ménie Grégoire: "Přeruším vás, protože jste položil vaši otázku dobře. Je zde někdo kdo vám chce odpovědět. Bratři Jacquesové, prosím."

Bratr Jacques: "Uvědomil jsem si, že zde padly dvě příčiny mužské homosexuality. Prvně psychologická příčina, fakt pro mladého muže, že byl vychováván v prostředí žen, ve většině případů příliš přivlastňující si matkou a mimo fyzickou nebo morální přítomnost muže. Chlapec tedy pohlíží na matku zároveň s respektem a jistou obavou, která ve většině případů vede k neschopnosti dokončit sexuální akt."

Ménie Grégoire: "Ale, chtěla bych, abyste mu (novináři) odpověděl, řekl vám, že v jiných společnostech, je to považováno za dobré. Podívejte se na antické Řecko, známe argument, ale koneckonců vám tu otázku položil. Můžete mu odpovědět?"

Bratr Jacques: "Ne, připadá mi to obtížné."

Ménie Grégoire: "Může mu někdo odpovědět? Přece jen se mi zdá, otče, necítíte odvahu?"

Kněz: "Toto není náboženská otázka, to je otázka lékařská."

Ménie Grégoire: "Ne to není...ale ne, je to otázka lidská, obecná, jedná se o to vědět...ano, tak jiný bratr Jacques."

Bratr Jacques: "Nemůžeme tento problém vyčleňovat z celku antické civilizace."

Ménie Grégoire: "Ano, ale myslím si, že nejdete dostatečně do hloubky. Představte si, že by se homosexualita stala sociálním modelem a, nevím, dostatečně rychle bychom se nerozmnožovali. Je tu přece jen něco – je zde životní norma, a v homosexualitě je negace života nebo životních zákonitostí. Zdá se mi, že na toto můžeme odpovědět, aniž bychom někoho ranili. Sál vám patří!"

Žena ze sálu: "Mluvíme zde o homosexualitě hrozným způsobem, jako kdyby bylo nutné ji ospravedlňovat, jako kdyby heterosexualita byla něčím přirozeným. Teď perfektně víme, že každý jedinec je bisexuální, že neexistuje sexuální determinace, kromě společenské. (potlesk)

Ménie Grégoire: "Ne, přestaňte, už nic neslyšíme. Skutečně, Freud stanovil za původní bisexualitu, ale neřekl, že zůstaneme bisexuální až do své smrti a že se nebudeme rozmnožovat. Dal nám prostředky pro výběr pohlaví. Ostatně zde v sále máme travestitu, který si vybral jiné pohlaví než to své, a já vás ujišťuji, že to co nám před chvílí řekl nebylo nic nadšeného. Ha! Není schopná žít!"

Žena ze sálu: "Jediná otázka, která se ohledně homosexuality nabízí, je represe homosexuálů a ne otázka proč se jimi stali."

Ménie Grégoire: "Trvám na dvou otázkách, vědět proč se jimi stali, což velmi zajímá publikum a rodiče, kteří mají děti, ale můžeme si položit otázku represe. Kdo chce mluvit, ruce se zde zvedají všude, homosexuálům se zdá, že trpí represí, ať nám řeknou co si o tom myslí."

Žena ze sálu: "Ohledně represe homosexuality bychom se mohli ptát, jaký je donucovací vliv rodiny ve výrobě homosexuálů."

Ménie Grégoire: "Tohle je velmi pěkná otázka. Když jste řekla tohle, zaujala jste osobní postoj, zdá se, že si myslíte, stejně jako já, že to není výhra být homosexuálem, obviňujete rodiny z toho, že učinili lidi homosexuálními a já jsem s vámi, myslím si, že rodiny jsou toho účastny."

Muž ze sálu: "Já bych chtěl pokračovat ohledně rodinného donucování, že toto donucování nutí mladé chlapce a dívky, aby byli heterosexuální, a že je třeba, mluvíme-li o sexualitě, vycházet z bisexuality, že jsme všichni bisexuální a že je třeba brát tento výchozí bod. Chtěl bych se zeptat pana psychoanalytika, co rozumí pod pojmem "mužný postoj" v lásce vůči ženě a homosexualitě."

Ménie Grégoire: "Muži, kteří poslouchají vědí moc dobře a ženy také... ale ano, pokud se ptáte, přeci jen mě udivujete, víte dobře že to existuje, víte dobře, že šťastné ženy jsou ty, které potkaly muže, kteří je uspokojili. Hleďme, je to skutečně tak!"

Muž ze sálu: "Rád bych zakončil tím, že řeknu, že pokud existuje vztah mezi homosexualitou a bojem žen, je to proto, že jsme stejnými hračkami samčího šovinismu, jak se říká ve Spojených státech."

Ménie Grégoire: "Nejdříve předám slovo Armandovi Lanouxovi, který o něj žádal a opravdu bych chtěla, aby odpověděl, poté předáme slovo psychoanalytikovi."

Armand Lanoux: "Myslím, že se mám hodně co učit od sálu, než že by se sál měl něco naučit ode mě. Přesto, chtěl bych uvést několik výsledků praxe profesionála – spisovatele, romanopisce. Za svou existenci jsem potkal určitý počet homosexuálů. Homosexuálních mužů i žen. Musím vám říci zcela jednoduše, docela se za to před vámi stydím, že jsem byl vždy neschopný vnímat, k nevoli celé psychologie, že mám co dělat s homosexuály, muži či ženami, dříve než mi to řekli. To vám předkládá stav mé slepoty na této úrovni, samozřejmě kromě profesionálů, kdežto tam ale, je to opravdu příliš snadné (rozpoznat homosexualitu). Takže, co mě nejvíce zarazilo na tomto závažném problému, nad nímž se můžeme pousmát, ale je třeba si to říct, úsměv je začátek vážnosti. Můžeme pojednávat s úsměvem o závažných problémech a to je možná začátek bratrské náklonnosti. Co mě vždy dojalo, byla slova Coletty, která svým krásným burgundským přízvukem říkala: "Pokud věříte, že je homosexualita legrace..." A já jsem to pochopil, pochopil jsem to již velmi mladý. Mé vztahy s těmito chlapci – byli to spíše chlapci – obecně básníci nebo spisovatelé, obvykle mladší než já, znal jsem je rok nebo dva, naše vztahy byly opravdu kolegiální, čítal jsem jejich rukopisy, jejich články, byl jsem více či méně dojat tím co dělali a potom, jednoho dne, se něco stalo, nevím, tato zkušenost vás možná nezajímá, ale promiňte mi, je to mé řemeslo, dělám co můžu..."

Ménie Grégoire: "Hleďte, rádi vás posloucháme, ale je třeba mluvit zhuštěně."

Armand Lanoux: "Skončím tímto bodem, a sice, že mi za jistý čas řekli, s určitým studem, který bych nazval studem homosexuála, co mě nejvíce dojalo. Řekli mi, nemůžu s tebou být nadále přítelem, v mém životě je něco, co ti musím říct, no, nemám normální sexuální orientaci. A já jsem na to odpověděl: to není vůbec důležité, netušil jsem to, a že jsi mi to řekl, to záleží na tobě, ale ujišťuji tě, naše přátelské vztahy to nezmění. Nadhodili jste problém mužnosti, a tento problém nadhodili homosexuální ženy, ale k sakru, toto neštěstí homosexuálního muže či ženy, je navýsost jasné, projevuje se faktem, že nemohou mít potomstvo. Jinde není. (to neštěstí)

Ménie Grégoire: "Zjevně. Už máme jen pět minut. Nepustíme se už do dalších problémů a zdaleka ne všech, předáte mikrofon do sálu?"

Muž ze sálu: "Chtěl bych se vrátit ke konkrétním problémům. Ve Francii, touto dobou, mladí v 18 letech mají právo na heterosexuální lásku. Zatímco pokud nemáme 21 let, nemáme právo spát s mužem. To je vše."

Ménie Grégoire: "Poslyšte, chtěla bych říct pár slov, než vám předám slovo. Chtěla bych zformulovat tu otázku, kterou jste položil, obecněji. Může být homosexualita společností brána jako model? Opravdu bych přece jen chtěla, abychom šli až sem. Já odpovím: ne, to není model, jsem připravená respektovat a porozumět, ale nezašla bych tak daleko, říct, že to může být sociální model. Pokračujme! Poslyšte, neslyšíme už nikoho, kdo je tady, chtěla bych dát slovo panu Baudrymu z časopisu Arcadie, ještě jsme ho neslyšeli. (křik v sále). Proč bychom nedali slovo panu Baudrymu? Pozvali jsme jej právě proto, aby podal svědectví."

André Baudry: "Je obtížné hodnotně odpovědět na všechny položené otázky. Ale chtěl bych říct všem tady v sále a dvou miliónům francouzských mužů a žen, kteří poslouchají toto vysílání doma, zejména tohle: dámy, pánové, kolem vás, mezi vámi, ve vaší rodině, ve vašem pracovním kolektivu, ve vaší vesnici, všude jsou homofilové, které neznáte. Může to být prefekt vašeho departemánu, může to být farář vaší farnosti, váš bratr...(křik v sále). Výborně!"

Ménie Grégoire: (křičí do mikrofonu) " Oh, la, la, poslyšte, je mi, je mi líto hluku v sále, který nám nedovoluje pokračovat, vidíte do jaké míry je debata vzrušená, ale přesto udatně pokračujme. Můžete-li... slyšíme vás, pokud si dáte mikrofon tak jako já, přehlušíte hluk sálu, pokračujte, chcete-li, protože jste ještě neřekl to hlavní z vaší řeči. Dobrá, všem říkáte, že je jich (homosexuálů) hodně. To je pravda! Nevidíme je... Co byste řekl, že pro ně máme udělat?"

André Baudry: "Co chceme, co Arcadie chce – i přesto, že někdo v sále řekl, že Arcadie brzy zemře – Arcadie samozřejmě nevlastní návod na věčný život, ale co Arcadie dělá už 18, už 20 let a to vstříc asi 500 000 homofilům, které kontaktovala pouze ve Francii, nejdříve jsme zkoušeli jim říct, "Jste homofil, a jste normální člověk. Žijete vedle druhých, nejste nad druhými ani pod druhými, můžete milovat..."

Ménie Grégoire: "Každopádně v tom má pravdu, že je ujišťuje, protože pokud tito lidé trpí, nemůžeme je nechat trpět, aniž bychom pro ně něco udělali. Před chvílí jste mluvil o náboženské otázce, chtěla bych, aby na ni otec Guinchat, aby na ni přece jen odpověděl. Málem jsme to upozadili. Co dělají faráři setkají-li se s homosexuálem? Co děláte, vyhledá-li vás někdo a řekne: "jsem homosexuál." Co jim řeknete? Také je ujistíte? Odpovíte?"

Farář: "Trošku mi vadí odpovědět na tuto otázku. Jakožto farář, tedy, jsem členem církve a zkouším být věrný bohu, který dal určitý model života, který není vnucený, ale abychom byli služebnictvem (božím), musíme kráčet ve stopách tohoto modelu. Potom zde máme konkrétní fakt. Navážu na to, co bylo řečeno o utrpení v určitých situacích. Tedy, také já přijmám mnoho homosexuálů, stejně tak mezi mými kolegy, kteří přicházejí mluvit o svých trápeních, a k tomuto trápení (homosexualitě) nemůžeme být bezcitní."

Nějaký hlas: "Už nemluvte o vašem trápení!"

Ménie Grégoire: "Poslyšte, tedy, říkám, že se zde děje něco neobvyklého, neboť dav zahltil tribunu a homosexuálové..."

Křik do mikrofonu: "Svobodu! Svobodu!"

Ménie Grégoire: "Homosexuálové všeho druhu, muži, ženy..."

Jiný křik: "Žádáme svobodu pro nás a pro vás!"

Jiný křik: "Bijte se, bijte se!"

Střih zvuku, návrat do studia a úvodní znělka vysílání.

přeloženo z http://www.france.qrd.org/media/revue-h/001/probleme.html