Tak tento článek bych dal přečíst svému méně chápavému tatínkovi, který by ho stejně nepochopil. Bylo by to teda více než zbytečné. Prostě pokud se mu jednou dostne, že žiju s Cofem a nehodlám to změnit stanu se tím největším vyvrhelem společnosti, kterým tedy již teď z části jsem a to on nic neví, jen máma. Lidičky co na to říct? I přestože nemáte podporu rodiny nezoufejte. Pokud je tu někdo, kdo Vás miluje a záleží mu na Vás, je to silnější než podpora rodiny, které se tedy asi nikdy nedočkáte. Rozhodně neházejte flintu do žita a žijte tak jak to cítíte VY sami.

Do svých 24 let jsem si jen hodně těžko představoval, že bych svým konzervativním rodičům řekl o svém homosexuálním zaměření. Cítil jsem to jako něco nepřirozeného a kromě sexu s náhodnými známostmi jsem se gay prostředí vyhýbal. Své zaměření jsem akceptoval jako nutné zlo. Pořádná hromada komplexů, které jsem si pěstoval, mi komplikovala každou myšlenku na vztah s jiným klukem. O nocích, kdy jsem už nevěděl, jak dál, kdy jsem se po další sexuální "akci" cítil jako zpráskaný pes a za jedno pohlazení bych dal nevím co, se ani nebudu rozepisovat. A to všechno za pečlivě udržovanou maskou ve škole i v práci mimořádně úspěšného mladého muže :-). Pak jsem potkal svého přítele (dnes je mi 28, jemu o 16 víc). Láska na první pohled to asi nebyla (i když první pohled na jeho kulturistické tělo mě dostal :-), ale po mnoha turbulencích se z toho vyklubalo něco hodně silného. Já jsem se začal pomalu uklidňovat a on pomalu odbourával to špatné, co jsem si v sobě za dlouhá léta nastřádal. Ale pořád to nebylo úplně ono. Stále méně se dařilo při rozhovorech s rodiči obcházet fakt, že už nežuju sám (zejména poté, co jsem spolu začali vstávat každý den a já si k němu přestěhoval celou knihovnu :-). A pak to najednou prasklo. Přítelkyně mého kamaráda se náhodou seznámila s mou sestrou a v přesvědčení, že ta o všem ví, začala vesele konverzovat o novinkách v mém partnerském soužití. Brzy se o tom dověděla má matka a o něco málo později i můj otec. A pak přišlo něco, co opravdu změnilo můj život. Rodiče se zachovali neuvěřitelně noblesně a jen poznamenali, že pokud mám někoho, koho bych jim rád představil, rádi jej uvítají. Určitě to pro ně bylo těžké, ale víc nic, jen svou nabídku několikrát zopakovali. Co mám dodat? Padli si do oka. Tatínek je asi hodně rád, že jsem domů nepřitáhl nějakou zženštilou nádheru a když zjistil, že můj přítel taky závodně hrával hokej, bylo to 100% ok :-). A mamince se líbí asi víc, než všichni bývalí partneři mé sestry dohromady :-). A já jsem šťastný.

dobry den

jsem pisatelkou s "beznou sex. orientaci" zijici v Nemecku a nestacim se divit,
proc nase ceska spolecnost stale dela z homosexualu takovou skupinu druhe kategorie, a nejradsi by je oznacila etiketou a zavrela do klece v ZOO.
prave jsem cetla internetovy rozhovor ceskeho velice konzervativniho lekare o "neduzich homosexualnich sex. praktik"-lidove receno:
kdo nevidel v zivote homosexuala--coz tento pan doktor zrejme ne nebo ihned prchal se schovat-- nechapu proc lidi povzbuzuje takovym dogmatem a nez otevre usta, neprojde aspon minimalni osvetou. kdyby na nej homosexual sahnul, dostal by zrejme tuberu

proc se dela pro tyhle lidi stale tak malo? meli by dostat klid.

omezene clanky namirene proti sex. a veskere mensine me stvou proto, ze v Nemecku se o tomto mluvi mnohem otevreneji, zde se--ac to sama zatim nechapu (zila sem stale v Cesku az do 2000)--homosexual opravdu nemusi citit jako DEBIL, a naopak: schazi se v klubech, a nikdo na nej neukazuje prstem
asi za to muze jeste komunismus a zelezna opona, ale konecne by se mela stredni cast Evropy naucit divat na Zapad--je tam mnoho poucneho k prevzeti do praxe

na internetovych strankach (nemeckych) vidim kluby, s fotkami, pravidelne vypisy diskotek pro Gaye a lesbicky, a nikdo si z toho nelame hlavu

kdyz ctu webove stranky, ty ceske, o nazorech nekterych lekaru a cele spolecnosti o homosexualech, pripadam si ze nase zem zaostala o 100 let a dela temto lidem silene potize--protoze je zakomplexovana, lidove receno zaprdena

kdo si v hledaci masine zada www.google.de--a hledanym slovem nebo obrazkem je ROLF GINDORF, pri trosce znalosti anglictiny nebo nemciny se dostane na kontakt k zabehane velike a dobre fungujici organizaci ktera se zabyva poradenstvim pro homosexualy a mnohym dalsim.

kdo zije v CR a jeho jina orientace mu dela peklo, at se jede aspon na chvili podivat do Holandska, nebo nemecka, a to ho povzbudi

a kdo se chce sverit do pece lekare--poradce, jak Vase internet. stranka doporucuje, at si vybere lekare takoveho, ktery ma vsech 5 pohromade, cestuje, je tolerantni a nezije 100 let pozadu. nybrz ma sam homosexualni zname a vi o co jde

snaecek@hotmail.com

dodatek:
v poslednich radcich doporucujete homosexualnim adeptum sverit se rodicum, pak zajit do poradny..

naopak! cetla jsem o tom, ze sverit se s svou orientaci je vhodne tehdy, kdyz dotycny ma uz partnerskou oporu, ma druha--pritele, ktery mu rozumi. od rodicu tohle nelze cekat,
a od ciziho sexuologa taky moc nelze cekat

zacla bych u nekoho, kdo me neodvrhne a neztropi paniku,
napr. u kamaradu kteri jsou pouceni, tolerantni a maji svou hlavu
kdyz to kamaradi prijmou
lze napsat rodicum nejprv dopis --vybreci se, zklidni, a pak se to v rodine probere

tak sem to aspon cetla jak to zaridili nekteri ostatni (nemecti) kluci

jestli se nase verejnost do 10ti let nezlepsi, doporucuji vyjet nach Holland, jinak se zivot s touto orientaci stane utrpenim