Některé argumenty nejsou zcela trefné.
a) i mnoho jednoznačných poruch a nemocí je alternativou vývoje mozku. To není kritériem, jestli něco je nemoc.
b) nemoc se dá léčit - jak známo, je mnoho nemocí, které se léčit nedají nebo to nikdo neumí. Naopak je mnoho lidských vlastností, které se změnit dají, ale nic to nevypovídá o tom, jestli jsou dobré nebo špatné nebo jestli je dobré je měnit a jak. Tedy ani toto není kritérium nemoci. Kupříkladu schizofrenii také nelze v podstatě léčit jinak než mrzačením psychiky.
c) Nemocný se chce vyléčit - pak by to ovšem znamenalo, že homosexuální orientace je nemocí pro toho, komu se nelíbí, ale není nemocí pro toho, kdo se s ní smířil. Krom toho, vyléčit se z nemoci obvykle chce jen ten, kdo věří, že jeho nemoc je léčitelná.
d) způsobuje bolest - klasifikace nemocí používá složitějí výraz, že poruchou je takový stav, který obvykle způsobuje svému nositeli společenské problémy nebo emocionálně významný distres. Ovšem podle takové definice by například etnické genetické znaky Róma byly taky nemocí. Alespoň v naší zemi.

<i>Pedofilie je sexuální deviace, jež není vázána na sexuální orientaci. Nepřísluší hodnotit pedofilii na stejné úrovni jako homosexualitu, protože silně potlačuje fakt, že pedofilní jsou i heterosexuálové. Jedná se o orientaci podřazenou sexuální orientaci. </i>
Zde se, myslím, zaplétáš do mnohaznačnosti slova "sexuální".
Máš-li na mysli erotické zaměření, faktory, kterými je možné je popisovat, jsou mimo jiné pohlaví (sex) a věk. Ovšem z toho ještě nejde odvozovat, že jeden z faktorů je jakkoliv nadřazen druhému - jen je možno konstatovat, že jsou na sobě relativně, zdá se, nezávislé. Ovšem ani z toho, že orientaci popíšeme dvěma faktory, ještě neznamená, že se skládají nějaké dva druhy orientace, nebo že jeden faktor je příznakem nemoci a druhý ne. O tom všem rozhoduje až společenský kontext.

Krom toho, myslím, že by bylo dobré rozlišovat vrozenou vlastnost od jednoho konkrétního kulturně-ideologického pojetí, jak ji zpracovat a využít v životě. To první je samozřejmou součástí mnoha kultur i mnoha živočišných druhů od nepaměti, to druhé je fenomén vzniklý ve dvacátém století. Kupříkladu idea rovnocennosti v erotických vztazích stojí vedle ideje komplementarity a různosti.

Proč není homosexualita nemoc?
Jeden zásadní rozdíl by tedy mezi pedofilií a homosexualitou byl. Pokud vím, dva dospělí homosexuálové-li se spolu stýkají, nikdo nikoho nepoškozuje, protože to dělají dobrovolně a u vědomí své orientace. Zatímco pedofil aby si užil, musí obtěžovat, nebo závažným způsobem poškodit dítě a to je ve většině civilizovaného světa mimo zákon, pročež je dobré tyto sklony eliminovat, protože homo nebo heterosexuální pedofil, může patrně žít i normálně, aniž by byla trvalým lékařským dohledem nějak poškozována jeho identita. Normální člověk si pro své sexuální hrátky vybere patrně dospělého, sexuálně zralého a plně vyvinutého jedince. (Problém může nastat akorát s předčasně vyvinutými třináct, čtrnáctkami. Opatrnosti nikdy dost.Pan Opočenský by asi mohl vyprávět)
A stránku homosexualita[tečka]cz se konkrétně mně povedlo přes prázdniny uvést aspoň trochu na pravou míru. Troufnu si říct, že díky mému zásahu se proměnila během prázdnin k nepoznání. Je to sice i nadále snůška bludů, a je hezčí než byla, ale již žádný lékař s titulem MUDr tam netvrdí, že je homosexualita nutkavá porucha a že se dá léčit. Původně tam hlavním "vědeckým" mírněji řečeno odborným materiálem byl elaborát podepsaný MUDr.Štěpán Rucki, (primář na dětském v třinecké nemocnici.) na kterého se dodnes - doslova - odvolává v Britských listech nějaký pan pisálek Pavel Mareš. Po drobném zašťourání, už se k tomu svému dítku pan doktor ale nehlásí a je to náhle dílo jakési církevní zdravotnické konference, což nikoho zas tak moc nepřekvapí. Hloupé je že ta věc funguje v knihovničce pro domácí vzdělávání dětí jako jedna ze tří psychologických příruček. Ale i z toho, že ze sajtu homosexualita[tečka]cz zmizelo jméno autora, je jasné, že medicínsky je problém dávno vyřešen, MUDr už se k tomu nehlásí. Homosexuál patří do rukou lékaře leda když dostane fakt nějakou nemoc, třeba chřipku. Jinak je zdravej jako řípa. Ale to je právě to, s čím se spousta lidí odmítá vyrovnat. A termín úchyl vám, milí přátelé v podvědomí lidí ještě chvilku zůstane.Ťím déle, čím víc se najde lhoucích lékařů. Veřejnost totiž přijímá informace ze všech stran, a má ráda - od dětství - tvrzení, která zná. Rozumí jim totiž líp než novotám. Jo mimochodem - nitky hnutí exodus, které provozuje a vlastní zmíněnou stránku, nejsou doma u nás, ale vedou kupodivu do Rakouska a do USA. A u nás celkem úzce souvisí s hnutím prolife, proslulým svou protipotratovou aktivitou.
Pokud máte někdo zájem o materiál, který tam byl uveden "objektivně" taky za stranu homosexuální komunity - pošlu. Je to fakt vejvar, jak pěkně vás prezentovali. Jste patrně pěkný stvůry. I vy bestie! Svou lapidární adresou a rádo by objektivitou myslím oslovovali tvůrci i pány poslance. Nehledě k tomu, že dva z nich se tam realizovali i literárně.
Vás není zas tak málo - 4%! Hlídejte si tyhle flanďácký servery. Škoděj vám!! www.narth[tečka]com? bludárium v angličtině.

V sekci biologicke vlivy je durazne poukazano na biologicke predurceni sexualni orientace. Presto se tam hovori v pojmech pravdepodobnosti. A jsou udavany namitky, ci pochybnosti.
V dalsim textu je vsak hovoreno o biologickem faktoru jako o prakticky jedinem a 100%. Proc ? O jinych faktorech se stranky zminuji jen minimalne, respektive je odsunuji do pozadi jako nepodstatne a mylne. Proc jsou ostatni faktory povazovany za neopodstatnene, a ktere faktory to vubec jsou (veci nerozumim, snazim se ji jen pochopit a poznat ze vsech stran) ?
Jak je vysvetlovana namitka biologicke dispozice napr. k alkoholismu, ktera samotna jeste neznamena ze clovek bude alkoholik ?
Take mi chybi statistiky. Jake je zastoupeni homosexualu vyslych z neuplnych rodin, rodin spatne fungujicich, rodin "normalnich", volnych svazku, homosexualnich svazku. Existuji takove statistiky ?

Predem dekuji za odpoved. Jan Herbata