Co dává a bere ”buzní společnost”?

Mno, celkem jednoduchá otázka, ale abych se dobral k nějakému výsledku, radši bych to všechno vzal postupně, s tím, že bych případnému čtenáři řekl, kdo jsem, aby si o článku i důvodech, které mě vedly k jeho napsání, mohl udělat jakýs-takýs obrázek.. :o)

Michal Verner, 18, letošní maturant, výška 184, váha 2+-70, v západním horoskopu Panna, ve východním Krysa. Pojďme se zestručněně podívat na to jak jsem se mezi vás/nás :o) dostal. To, že kluci se mi líbí více než holky, jsem tak nějak tušil vždycky. Ujistil jsem se tak někdy kolem 16. narozenin. Pak přišla doba chatu, prvních lásek, vochmatik a tak.. :o) Euforický coming-out, jak ve škole, tak doma (akorát chudáci prarodiče ZATÍM nic netuší..) a rozchodů a trápení a poznávání dalších a dalších lidí, to jak se zvyšoval počet mých prochatovaných hodin. Návštěva prvních "buzinců" - tedy, myslím, že v tomhle jsem měl docela štěstí, poněvadž moje a Štěpyho první kroky vedly neomylně do jisté čajovny.... - ale nechtěl bych tu nikomu dělat reklamu, tak pro jistotu neuvádím její název... :o)

A jak jsem poznával víc a víc gayů a jak jsem začal zjišťovat, že jsou to docela normální lidé a poznával jich víc a víc... tak jsem začal zjišťovat, jaký je to prokalit noc jinak než u táboráku s pár pifkama a slečnou s vnady na jistých místech a kytarou na místech jiných. Abych se přiznal, docela jsem tomuhle životu propadl. Ale pořád jsem se setkával s novými a novými lidmi, v touze najít nějakou spřízněnou duši. Ono i to kalení bylo docela nákladné, a tak jsem se začal poohlížet po nějaké té prácičce. To už bylo léto, mě táhlo na 17, za srpen jsem si vydělal 4500 a připadal jsem si jako král světa - tolik peněz najednou jsem ještě na účtě neměl.. :o)

Protloukal jsem se životem dál a dál seznámil se s jedním Honzou (kterej mě zabije, až to bude číst, ale to neva.... - rozpitvám to tady, páč si myslím, že by to mohlo čtenáře, který tuhle slátaninu dokázal prolouskat až sem, docela zajímat... :o) Znali jsme se už docela dlouho - chat, seznamka, maily a tak, těch mailů, co jsme si navyměňovali. Když nad tím tak přemýšlím, je to asi člověk, kterého tak nějak znám asi nejdéle ze všech.. Když jsme se potkali na chatu, tak mě balil - dodneška mi vtlouká do hlavy, že to, proč se se mnou začal bavit, bylo to, že jsem hodil hlášku "Letňany, 15" - já tomu ale nemůžu věřit, páč co mi paměť sahá, tak dávno jsem na chatu ještě nebyl. A tak se o to pořád hádáme a glosujeme.. :o)

Pak jsme si vyměnili pár mailů, já se s ním moc sejít nechtěl - to víte, nějakej buzerant, o pět let starší, to bude určitě nějakej úchyl... :o) Pak se on zaláskoval, pak já, pak jsem se rozešel, pak se rozešel on, a pak jsem ho náhodou našel v Outlooku v contact listu a písnul mu, jestli by se teda nechtěl vidět - tenkrát už jsem se kousek posunul. Už jsem věděl, že ne zdaleka všichni teplouši jsou úchyláci... :o) Pamatuju si to jako dneska. Srazík v kavárně U Sv. Vojtěcha, káva, já plnej dojmů z deskriptivní geometrie, on z práce.. Tak jsme se "nenuceně bavili" - no, však to všichni znáte, a on mi pak nabídl práci. Slovo dalo slovo a já začal pořizovat data (hohó, odborný termín :o)) Tenkrát jsem Honzu zas tolik nemusel. Neměl jsem si s ním co říct, ten vztah se začal tak nějak vyvíjet postupně - jak jsme se vídali v práci a v kuchyňce kecali o všem možnym, jak jsme si společně stěžovali na buzny, že na tom chatu jsou samý divný lidi (a my dva) :o) a že všichni by jenom šukali eeee pardon, souložili a že jsem si myslel, že je úchyl, a on že si myslel, že budu roztomilý koťátko... :o))) hehe aaa no prostě o všem. Nikdy z toho nic nebylo.. Tedy až na občasné přátelské polibky, to když jsme vykalení táhli z hospy... :o) A mně už bylo 17.

A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo. Pracoval jsem v teplý čajovně, zašel na pár srazů chatu, poznal se s freezzym, kterej mě seznámil s dalšíma lidma, se kterejma jsem byl loni v září v Dánsku, chodil jsem do Érry na kafe a pořád hledal toho člověka, kterýmu bych mohl dát tu lásku, která se ve mě začínala víc a víc hromadit (nalijme si čistého vína, pár úletů bylo, ale co, nikdo neni svatej.. :o) a kamarádil se Slávkem a Mathym, a se Zacym a Alešem, a s Mirkem a s Honzou, a chatoval s Pepou a nechal se adoptovat Kádéčkem a poslouchal Nohavicu a Loreenu McKennitt. A od všech těch lidí, co mi byli - a jsou moc blízcí - se vždycky nabalil takovej chuchvalec dalších známých. A každej známej byl jinej, každej dělal v jinym oboru, hnusně řečeno, každej se kdykoliv dal (a dá :o)) k lecčemus využít...
A zápory? Právě ta frustrace z toho, jací vlastně jako komunita jsme, resp. jaká je ta část, co je nejvíc vidět, jaká je spousta lidí na chatu, jak tě někdo, od koho bys to vůbec nečekal dokáže v nejhorší chvíli podrazit, jak se Tě někdo sladkejma slovíčkama snaží k něčemu zlákat, zjištění, že polovina gayů jsou asi dysgrafici...

A klady? Je jich víc, je tu spoustu skvělejch a pohodovejch lidiček, net, kterej využíváme jako komunikační kanál, smazává veškerý rozdíly v tom, jakej je člověk navenek - takže se můžeš klidně seznámit s lidma, se kterejma bys normálně ani nezačal mluvit a zjistíš, že vlastně můžou bejt docela fajn, že existujou lidi, kteří tě podrží, když je ti nejhůř a kteří ti pošlou peníze na účet když uvízneš v Brně a nemáš za co jet domů a že se můžeš zapojit do spousty věcí, ať už ziskovejch nebo neziskovejch, páč, co si budem nalhávat, buzní solidarita v zaměstnání ještě furt fachá. Zkrátka, být gay Ti může přinést hodně kontaktů, hoooodně moc kontaktů a záleží jenom na Tobě, jak s nima naložíš.
A když se nad tím vším člověk zamyslí, zjistí, že nejsme v ničem jiní než ti ostatní, než naše oblíbená HT společnost. Že nemá smysl se schovávat za duhovou vlajkou a tím ukazovat na odlišnost, která tu vlastně z hlediska začlenění se do společnosti žádná není, že nemá smysl chodit do buzinců, když víš, že ten večer budeš se svým klukem jen proto, že se bojíš, co by řekli lidi tomu, kdyby se na baru v "normální hospě" začali vášnivě líbat dva kluci. Že nemá smysl si cokoliv nalhávat.

A teď mě ukamenujte.. :o)))
btw, v posledním odstavci vůbec nemám v úmyslu shazovat snahu společenství jako je třeba G-liga, která bojuje za podporu reg. partnerství... Je smutná pravda, že na oficiální půdě ještě takovéhle organizace potřebné jsou... A asi i pár let budou :o)
A ještě jedna věc... jsem Pražák, jak je z textu určitě poznat, a tudíž všechno, co tu píšu, berte prosím jako postřehy z Phy...
A teď už mě vážně ukamenujte :o)